Výpočet minimální rychlosti modelu
Odpovědět
Motor MPJet 061 Diesel BB RC
Motor MPJet 061 Diesel BB RC
muj prvni (fungujici) - a zatim jediny - spalovaci motor
Můj první motor se kterým jsem létal v modelech Leon a Sawel. V průběhu života byla vyměněná kliková hřídel. Motor byl poměrně citlivý na kvalitu paliva (hlavně na obsah éteru) ale při použití dobrého paliva se dobře spouštěl a s vrtulí APC 7/4 měl velmi slušný výkon. Skončil s prasklou klikovou skříní zřejmě v důsledku nadměrného namáhání se špatným palivem. Nyní slouží jako těžítko 😉
Modelářské akce roku 2012 (hlavně Jihočeský kraj)
26.-27.5. – hydroplány na Bezdrevě
2.-3.6. – Kapr v luftě v Kardašově Řečici
14.-15.7. – Letecký den v Babicích
4.-5.8. – Protivínský pohár na Selibovském rybníku
15.9. – 20. Memoriál Václava Vlka na Hosíně
Stručný výtah z návodu k FrSky Rx D6FR
Tento přijímač je kompatibilní s telemetrickými Tx moduly.
Rozměry – 42x22x11 mm
Váha – 7,1 g
Napájecí napětí – 3,5 – 10 V
Proud – 60 mA
Dosah – 1,5 km
Servoimpulsy – 18 ms (FS – normální rychlost) nebo 9 ms (HS – vysoká rychlost)
Rx má telemetrický kanál A1 interně připojený na napájecí napětí přijímače a má na něm nastavený dělící poměr 4:1 při rozsahu hodnot 0 – 3,3 V (odpovídá přenášeným hodnotám 0 – 255).
Druhý kanál A2 je vyveden na piny, dělící poměr je 1:1 při rozsahu hodnot 0 – 3,3 V (odpovídá přenášeným hodnotám 0 – 255).
Přepnutí mezi PPM módy (změna frekvence servoimpulsů):
– vypnout Tx
– připojit napájení k Rx
– stisknout tlačítko F/S na Rx na 6 sekund a uvolnit
– červená LED bude blikat rychle při HS módu a pomalu při FS módu
– mód se změní po každém opakování procedůry
Stručný výtah z návodu k FrSky Tx modulu DHT
Napájecí napětí – 6 – 13 V
Proud – 50 mA
Vysílací výkon – 60 mW
Barevné značení vodičů na modulu:
červená – napájení +
černá – napájení zem
žlutá – PPM signál
Proces párování Tx a Rx:
– Tx musí být v módu PPM
– vypnout Tx
– přepínač na Tx nastavit na požadovaný mód podle přijímǎce ( s nebo bez telemetrie)
– stisknout a držet tlačítko F/S na Tx modulu a zapnout Tx. Po několika sekundách tlačítko pustit. LED na Tx modulu bude blikat.
– stisknout a držet tlačítko F/S na Rx a připojit k Rx napájení. Červená LED na Rx bude blikat. To je potvrzení úspěšného spárování Tx a Rx.
– vypnout Tx i Rx
– znovu zapnout Tx a Rx. Na Rx musí trvale svítit červená LED – to potvrzuje, že Rx přijímá povely z Tx.
– párování je trvalé, je třeba ho opakovat jen při změně Tx či Rx
Kontrola dosahu:
– model by měl být umístěn minimálně 60 cm nad zemí na nevodivé podložce
– anténa na Tx má být ve vertikální poloze
– Tx se do přepne do režimu kontroly dosahu stisknutím F/S tlačítka po dobu 4 sekund. LED bude blikat zeleně a Tx modul bude pípat. Dosah se zmenší na 1/30.
– řízení by mělo bez problémů fungovat minimálně ze vzdálenosti 30 m
– ukončení režimu kontroly dosahu se provede opakovaným krátkým stisknutím tlačítka F/S
První let na 2,4 GHz
1.3.2012 odpoledne jsem poprvé letěl s rádiem předělaným na 2,4 GHz. Svůj první přijímač jsem osadil do modelu KaJaKo. Test na stole neodhalil žádné problémy, vyrazil jsem tedy na první zkušební let. Svítilo sluníčko, teplota příjemná (nad 10 stupňů). Tx modul jsem přepnul do režimu kontroly dosahu, éro postavil na předek trupu do vysoké trávy a postupně jsem odcházel na vzdálenost cca 30 kroků. Pokud jsem měl rádio těsně před tělem a otočil jsem se zády k modelu tak se začala ozývat telemetrie s hlášením o slabém signálu – kormidla ale stále spolehlivě reagovala. Při čelním pohledu na model bylo vše bez problému. KaJaKo šlo do vzduchu. Vše OK. Po několika okruzích jsem schválně postupně nalétával do míst o kterých vím, že na 35 MHz jsou problémová. Ani tady jsem nezaznamenal nejmenší problém. Snažil jsem se létat dál a výš než obvykle – zase vše v pořádku. Celkový výsledek – spokojenost. Na cestě jsou už další přijímače pro zbytek letového parku.
Kolibri 4.5
3.10.2011
Kolibříka jsem prodal za 1000 Kč modeláři, který scháněl pouze Tx. U mně vrtulníček splnil, co slíbil – vstup do světa vrtulníků. Myslím si, že jeho pořízení nebyly vyhozené peníze vzhledem k současnému létání s MiniTitanem. Myslím, že kdybych s Kolibříkem neměl odlétáno několi set letů tak bych to měl s „opravdovým“ vrtulníkem mnohem těžší – a navíc létání s ním byla opravdu zábava.
07.01.2011
18.12.2010 jsem z HC objednal baterky – a 5.1.2011 dorazily prostřednictvím SwissPost. Objednal jsem 1x Zippy Flightmax 2100mAh 3S 35C, 1x Turnigy nano-tech 2200mah 3S 25~50C a 1x Nine Eagles replacement High-Cap 150mAh. Dneska naletuju konektory a půjdou se „proviset“ (záměrně nepíšu proletět protože o létání zatím nemůže být řeč) do MT. Trochu zklamání je baterka do Kolibříka – nepasuje do držáku, zdá se mi moc široká. Myslím, že půjde konektor ale trochu doupravit. Taky na ní schází pásek pro vytahování, ale ten taky půjde dodělat.
29.09.2010
Počasí se horší, ke slovu přichází Kolibřík. Prohánění téhle malé mršky po pokoji mne zase začalo bavit. Překvapilo mne, že ruce až tak moc zase nezapomněly. Zároveň mne to ale táhne k tomu pořídit opravdovější vrtulník – třeba MiniTitana – jen kdyby to nestálo tak velký peníze ;-(.
18.6.2010
Přišly díly z HC, Kolibřík půjde znovu do vzduchu. Vyměnil jsem podvozek a ocas (nechal jsem pouze původní vrtulku). Po pár letech se mi zdálo, že hlavní motor ztrácí výkon takže jsem ho vyměnil taky. Zdá se mi, že je to lepší – ještě uvidím. Původní baterky stále používám – udělám na nich sice kratší letový čas než na nových ale jinak vypadají OK.
11.06.2010
Po skoro dvou a půl měsících mi přišly baterky a náhradní díly na Kolibříka. Hned večer jsem se dal do výměny dílů. Začal jsem podvozkem. Ten nový jsem díky deformaci způsobené stylem balení musel horkovzdušnou pistolí trochu narovnat. Oproti původnímu je vyroben (zdá se) z pružnějšího plastu a k základní desce je připojen přes konektor takže příště nebude nutné letovat. Následovala výměna ocasu – připojení k základní desce je přes dva piny. Ocasní vrtulku jsem použil původní. Kontrola – a hurá do vzduchu. Protože nefoukalo, zkusil jsem to rovnou venku. Každý závan je znát, musel jsem nastavit plné výchylky a pak už to šlo. Ruce toho až tak moc nezapomněly (což mne překvapilo). Dal jsem dva krátké lety na původní baterky. Problém je s vyndaváním článků z držáku. Dovnitř jdou dobře, ven špatně.
11.3.2010
Včera jsem vyměnil horní část hlavní hřídele (tu s čepama pro rotorové listy). Vibrace jsou výrazně menší. Při montáži jsem si uvědomil, že na originále nemají čepy průměr přesně 2 mm ale trochu míň a listy se na nich tedy můžou dostředit. Já jsem při opravě použil přesně 2 mm kulatinu, listy jdou přesně nasadit ale asi jim chybí možnost se usadit a dorovnat drobné nepřesnosti. Pokud se mi podaří je znovu ulomit zkusím na opravené hřídeli čepy ve vrtačce trochu zmenšit. Začíná zlobit ocas – nevím, jestli je to špatným stavem aku (už jsou na odpis) nebo jestli je to něco jiného – v každém případě po nějaké chvíli se vrtulník nedaří bočením držet rovně a po další chvíli se začne nekontrolovaně točit proti směru hodinových ručiček. Právě to, že se problém objeví až po nějaké době ukazuje (snad), že problém bude v aku.
9.3.2010
Sadu pak jsem sehnal takze jsem mohl Kolibrika zase sestavit. Zda se mi ze je klidnejsi ale objevily se vibrace ktere driv nebyly – zrejme jsem hlavni hridel neprovrtal uplne kolmo a listy ted uplne nedrzi stopu.
7.3.2010
Havárií přibývá. Kabinka je už slepovaná na obou stranách. Na podvozku se mi ulomil přední trn takže někdy podvozek drží jen za zasunutou baterku. Ulomily se mi oba čepy na hlavním hřídeli na kterých jsou zavěšeny listy. To jsem opravil provrtáním hřídele a nastrčením 2mm uhlíkové tyčinky. Horší je, že na jedné páce se ulomil jeden kulový kloub – a to nijak nespravím, tenhle díl musím dehnat a koupit. Jinak ale Kolibřík vydrží neskutečné věci.
27.2.2010
Podvozek má za sebou několik lepení, zatím se mi vždycky podařilo ho uvést do provozuschopného stavu. Podařilo se mi taky nakřápnou kabinku – spravil to vteřiňák a kousek lepenky zevnitř i zvenku. Vůli serv jsem podle rady na RCManii pojistil kousky bužírky nad černými terčíky, které vymezují pohyb. Dotáhl jsem desku elektroniky proti základnímu rámu, horní šroubek byl povolený.
13.2.2010
Dalsi oprava podvozku. Zaroven jsem z tenkeho hlinikoveho plechu vyrobil nahradni podvozek ktery se obostranou lepici paskou prilepi na slot pro baterku – tedy az ten original bude neopravitelny.
12.02.2010
Po osmi dnech mám odlétaných 80 letů. Řekl bych že létání je čím dál tím lepší. Zvládám visení, přesuny do boku a dopředu – dozadu (ale tady mi vrtulníček cestuje, takře pohyb je spíš šikmo, letovou hladinu taky moc nedržím), totaci kolem svislé osy, přistání tam, kam chci – a to je zatím všechno.
Potkala mne další havárie – zlomená noha se ještě ulomila přímo u držáku aku. Protože v prodejně podvozky nemají dal jsem se do opravy. Koupil jsem nový střední CA od GreatPlanes a dal se do lepaní. Spoj jsem z obou stran vyztužil kouskem plastu, zlomenou nohu jsem zalepil do smršťovačky (nechtělo se mi na vrtulníček foukat horkovzdušnou pistolí).
Když už jsem měl sundanou kabinku tak jsem rovnou upravil velké vůle v servech – domáčknul jsem černá kolečka na osách tak, aby nějaká vůle zůstala – proti původní je ale asi tak třetinová. Tuhle radu jsem našel na RCManii ve vlákně o Kolibříkovi. Výsledek úpravy – FANTAZIE. Let se výrazně zklidnil, plavání do stran a nahoru-dolů se výrazně omezilo, řízení je výrazně přesnější.
Závěr po 80-ti letech – pořád PARÁDA – a možná ještě větší než na začátku.
12.2.2010
Prilepil jsem ulomenou levou nohu, spoj vyztuzen kousky plastu. Seridil jsem vule serv.
05.02.2010
Večer jsem přestal Kolibříka jen obdivovat pohledem a šel z kufru ven. Poměrně pečlivě jsem pročetl přiložený návod, baterky strčil do síťové nabíječky (nabíjely se jen pár minut) a pak došlo na první pokus o let.
V místnosti kde jsem začal je na podlaze lino. To se ukázalo jaako velmi výhodné, první 2 baterky jsem jen šoupal s vrtulníkem po zemi, do vzduchu jsem se nedostal. S helinou se opravdu musí postupovat pěkně krůček za krůčkem – takže jsem si Kolibříka postavil ocasem k sobě a přidával plyn. On my někam začal utíkat – většinou doleva a dopředu – takže stáhnout plyn, helinku postavit na původní místo a znovu. Lezl jsem po místnosti po čtyřech sem a tam jak batole ale postupně jsem začínal trochu rozumět tomu, co to chce. Při třetí a čtvrté baterce jsem se odvážil trochu víc vzít za plyn – a už jsem byl ve vzduchu. O visení nemohla být ani řeč – ale lepšilo se to. Při posledním devátém letu se mi už podařilo pár desítek sekund udržet kolibříka někde uprostřed místnosti a ve stabilní výšce.
Přestože syn je modelařinou skoro úplně nepoznamenaný vrtulníček se mu líbil a tak asi tři baterky vylétal on. Postupně se mu podařilo dostat Kolibříka do vzduchu. Menší respekt k létajícímu stroji byl taky důvodem první větší havárie. Najednou se dostal do větší výšky a ke stěně, následoval pád a zlomená levá přední vzpěra lyžiny. Od té chvíle už s vrtulníkem nechtěl mít nic společného.
Oprava byla jadnoduchá – dlaha z kousku izolepy a létalo se dál.
Moje úvodní pokusy přežil Kolibřík bez úhony. Přestože bylo pár pádů a převrácení a listy rotoru se potkaly s různými překážkami tak všechno drží.
Celkový dojem výborný, perfektní zábava a polétání na minimálním prostoru.
4.2.2010
Oprava podvozku kouskem izolepy – prvni sram na vrtulnicku.
04.02.2010
Vždycky jsem si myslel, že vrtulníky se mi vyhnou. Když jsem ale viděl videa a četl nadšené články o létání s malými vrtulníčky doma v obýváku, začalo to ve mně taky hlodat. Přečetl jsem kde co, prpšel si rozhodováním jestli koaxiál nebo jednorotor – a dneska jsem si přinesl Easycopter V4.5 COLIBRI PRO profipack. Na škatuli je jako výrobce uvedený RC System – ve skutečnosti se ale jedná o vrtulníček Free Spirit Solo Pro od firmy Nine Eagle.
Zatím se na kufr jen nábožně koukám, první let mne teprve čeká …
NewBee
NewBee
akrobat - elektro<br>Plan vysel v casopise RCM Magazin v lednu 2000 pod cislem 1277, autorem je Adrian Paga<br>rozpeti - 1100 mm<br>plocha kridla - 45,71 dm2<br>letova hmotnost vcetne aku: 1500 g
19.11.2009
Tenhle týden bych na éra radši neměl sahat. Po 3DPMini jsem zrušil při záletu i NewBee. Bylo prakticky ideální počasí – slunečno, jasno, skoro nefoukalo. Odstartoval jsem z posečené louky. Stačila malá korekce směrovkou a trochu přitáhnout a éro stoupalo v pravé široké zatáčce. Kormidla byla dost tupá, ale k řízení stačila. Když jsem se dostal na svojí úroveň stranou od Slunce, měl už jsem nějakou výšku. V tu chvíli jsem ale ztratil představu o tom, v jaké poloze éro je – sice nebylo moc daleko (60m ??), ale zdálo se mi jako jednolitý černý flek. Polohu jsem odhadnul špatně, vlastně jsem sestupné zatáčce jen pomohl. Let skončil docela plochým pádem do oranice vedle louky. Následky byly fatální – celý předek na maděru, trup neopravitelný. Celá spodní část, kterou tvoří vlastně příhradovina, je pryč. Laminátový překryt a domek motoru na padrť. Náběžka křídla proseknutá vrtulí. Ocasní plochy a horní část trupu jsou v pořádku. Zlomená vrtule, vylámané převody v servu směrovky. Ostaní serva, přijímač, regulátor, motor a 4 čl. A123 v pořádku.
Takže co se vlastně stalo??? Stejně jako u 3DPMini jsem přecenil svoje pilotní schopnosti. Zkušený pilot by tohle éro určitě zvládnul, v éru problém (myslím) nebyl.
Poučení? Prostě si musím vybírat éra odpovídající tomu, jak umím létat – tedy něco většího, pomalejšího, stabilního – motorizovaný větroň, historik, parasol…
17.11.2009
Hotovo! Konečně jsem tohle éro dodělal (tedy zbývá maličkost – uchycení kablíku od reglu aby necestoval v trupu). Letová hmotnost s 4xA123 je 1500g – plošné zatížení tedy vychází cca 33g/dm2. Těžiště vychází v místě nosníku křídla a posouváním aku se dá měnit. Po havárce 3DPMini se mi teď do záletu moc nechce. Výchylky jsem nastavil radši menší a na všech kormidlech mám 50% expo. Takže až počasí dovolí tak budu nejdřív fotit a pak přijde zálet. Letová hmotnost s 4x A123 vychází 1500g.
15.11.2009
Konecne je seznam toho co zbyva udelat vyrazne kratsi nez seznam toho, co jsem uz udelal. Okraje kokpitu a operadlo jsem olemoval kuzi na ktere jsem reznou niti naznacil prositi. Osadil jsem vsechny 4 serva HS-81. Nainstaloval jsem tahla k VOP a pripravil tahla pro smerovku a kridelka (ale chybi mi vidlicky, musim dokoupit). Je namontovany motor a regulator, prekryt motoru je na miste. Takze – dokoncit tahla, osadit prijimac a vyvest antenu, vyresit prichyceni aku – a muze se jit na zalet!
12.11.2009
Nastrikal jsem SOP – 13 cerveno-bilych vodorovnych pruhu a cerveny znak na levou stranu krytu motoru. Maskovaci folie Oratrim opet nezklamala – s vysledkam jsem vcelku spokojeny.
9.11.2009
Zalepil jsem zavesy kridelek. Vyrizl jsem znak na motorovy kryt a stetcem jsem p?es tuhle sablonu cca 4x natrel cervenou barvu – poprve neredenoun pak redeni cca 1:1.
8.11.2009
Strikal jsem modrou. Prechody jsem zamaskoval prouzky narezanymi z maskovaci folie Oramask 810 – a je to parade. Pred strikanim barvou jsem prechody prestrikl nitrolakem. Modrou jsem strikal ve 4 vrstvach abych schoval zlute nepravidelne plochy ktere vznikly pri strikani kridla a kormidel. Po sloupnuti maskovaci folie se ukazaly skoro perfektni prechody s ostrou hranou – barva trochu podtekla na jedinem miste.
5.11.2009
Pokracuji ve strikani. Na kridlo, VOP a stabilizator padly skoro cele 2 lahvicky po zlute 10 ml. Zluta skutecne moc nekreje. Vysledek neni uplne takovy jako bych si predstavoval – chtelo by to asi jeste dalsi vrstvu ale do toho se mi nechce (nehlede na cenu barvy). Modrou jsem striknul motorovy kryt a prekryt horni casti trupu. S krytim je to trochu lepsi nez u zlute. Pri strhavani maskovaci pasky se mi nejak povedlo strhnout i kus hedvabi na smerovce. Papir pod nim zustal neposkozeny takze jsem hedvabi lakem prilepil zpatky. Pridam jeste nejakou vrstvu a prebrousim. Starost mi dela cim budu maskovat prechody mezi barvami. Paska kterou jsem koupil se neosvedcila – podteka. Asi zkusim koupit originalni maskovaci folii od 3M a uvidi se. Pred barvou asi radsi prechody pretru pres pasku lakem aby zatekl tam kde paska uplne neprilehla.
2.11.2009
Z hlinikoveho plechu jsem udelal imitaci zaluzii do motoroveho krytu.
1.11.2009
Odhodlal jsem se ke strikani. Vycistil jsem na to svoji starickou jednocinou pistolku. Na nastrik jsem vybral akrylove barvy Tamiya – a asi jsem udelal dobre. Kridlo, VOP a kylovka budou zlute – na prvni vrstvu jsem spotreboval celou 10 ml lahvicku (redim originalnim redidlem 1:1). S touto barvou pistole strika docela obstojne, jsem zvedavy jestli bude stacit jeste jedna nebo dve vrstvy.
30.10.2009
Do motoroveho krytu jsem udelal kulaty vyrez pro unasec vrtule.
28.10.2009
Dokoncil jsem 4 nater lesklym lakem. Koncove oblouky kridla se pnutim potahu jakoby vmackly do prostoru pro kridelka a ta o ne drhnou. Vyresil jsem to propilovanim der pro zavesy a posunem kridelek o cca 2 mm blize k trupu. Ted musim koupit Purex a zalepit panty, pak muzu strikat.
24.10.2009
Dokoncil jsem potah hedvabim a zacal jsem lakovat lesklym lakem – predpokladam tak 4 vrstvy. Koupil jsem Purisol a udelal jsem kompletni ocistu strikaci pistolky. Jeste to s ni zkusim a kdyz to nepujde koupim asi pistolku z HC.
20.10.2009
Pokracuju v potahovani trupu.
18.10.2009
Kridla jsou potazena hedvabim, zacal jsem s trupem. Laminat jsem vytmelil polyesterovym dvouslozkovym tmelem, nasledovalo intenzivni brouseni. Vybrouseny povrch jsem striknul plnicem ve spreji a brousil pod vodou papirem zrnitosti 600. Plnic ve spreji ma jednu blbou vlastnost – nechce se mu do drobnych direk ktere by mel prave vyplnit. Musel jsem mu pomoci stetcem. Po cca 3 vrstvach a brouseni vypada povrch motoroveho krytu obstojne, nektere dirky se mi ale stejne nepodarilo zaplnit. Myslim, ze to uz takhle necham.
15.10.2009
Potreti a naposledy jsem lakoval papirovy potah – tentokrat pouze tam kde neni papir prilepeny na tuhy potah. Zacal jsem potahovat hedvabim, zatim mam jeden koncovy oblouk z jedne strany. Papir pod hedvabim povolil ale protoze jsem hedvabi nijak nenapinal tak se papiru drzelo a po uschnuti to vypada OK. Brousim laminatovy prekryt. V jednom miste se zase objevila dirka – zalepil jsem vterinakem. Ted musim koupit nejaky tmel a dokoncit definitivne povrch.
8.10.2009
Do laminatoveho krytu jsem vlevil po celem obvodu 5 mm od kraje vyztuz(prepazku) z topolove preklizky. Lepil jsem vterinakem. Na cely kryt jsem pridal 2-3 vrstvy tkaniny 80g, spotreboval jsem 9+4,5 ml pryskyrice. Po vytvrzeni se kryt jevi jako vyrazne tuzsi. Mozna bude problem s brousenim protoze se preci jen v plose snadno deformuje a tak hrozi ze nekde probrousim. Prepazku asi jeste taky olaminuju spolu s volnou hranou krytu abych ji zpevnil.
6.10.2009
Pokracoval jsem v brouseni prekrytu. Zkusil jsem ho dostat z kopyta – a tady jsem narazil. Volba lepici pasky jako separatoru byla uplne spatna – pryskyrice pasku naleptala a prilepila k laminatu. Puvodni predstavu ze kopyto zachranim jsem rychle opustil a nezbylo mi nez cele kopyto po kouscich z laminatu vydolovat. Nakonec lepenka a papir zustavaly na laminatu a ven sli jen kusy polystyrenu. Po uspesnem vylamani kopyta jsem zacal cistit vnitrek laminatoveho krytu – hruby smirek, synteticke redidlo a benzin. Nepodarilo se mi odstranit vsechnu izolepu ale alespon uz prekryt zevnitr nelepi. Diky brouseni se v prekrytu objevily asi dve mensi dirky. Celkove je prekryt velmi mekky – musim pridat jeste aspon 3 vrstvy 80g tkaniny. Do prekrytu vlepim cca 5 mm od zadniho okraje ramecek z topolove preklizky ktery pomuze drzet tvar a za ktery mozna pujde prekryt k trupu i prichytit. Pokud se podari ramecek vlepit a nalaminovat tri dalsi vrstvy tak bude prekryt (snad) pouzitelny. Obrousil jsem komplet cele ero takze je pripravene na druhou vrstvu laku.
5.10.2009
Vecer jsem stihnul akorat zacit brousit laminatovy prekryt motoru. Je to hnusna prace, zlaty balzovy piliny. Zda se ze budu muset prekryt vytmelit a pak dat jeste tak 2 vrstvy tkaniny.
4.10.2009
Ero je kompletne potazene papirem a 1x nalakovane smesi leskleho a lepicijo laku. Laminoval jsem motorovy kryt. Zaim jsou na nem 3 vrstvy tkaniny 80-tky. Na prosyceni jsem spotreboval presne 10 pryskyrice + 5 ml tuzidla. Prace s LM 285 je vyrazne prijemnejsi a jednodussi nez s Epoxy 1200. Z nejakych svorniku prumer 5 mm jsem udelal osy kol, podarilo se mi do nich navrtat napric diry pro zavlacky a cele jsem to vzdy dvemi maticemi pritahl k duralovemu podvozku.
28.9.2009
Kopyto na motory kryt je pripravene – vybrousene, 2 vrstvy barvy, zase brouseni, … Zacal jsem potahovat – zatim mam koncove oblouky a cele kridlo shora.
24.9.2009
Pokracuju v kasirovani, uz mam 3 vrstvy. Zacal jsem potahovat.
22.9.2009
Dokoncil jsem zaklad kopyta pro motorovy prekryt. Na vybrouseny polystyren jsem zacal kasirovat novinovy papir (lepim Herkulesem). Prvni vrstva do rana proschla takze jsem ji stacil jeste trochu vybrousit. Bude to chtit tak 4-5 vrstev a hodne brousit. Konecne jsem prilepil smerovku! Kostra je tim pripravena k potazeni papirem a hedvabim a lakovani.
20.9.2009
Konecne jsem se dokopal k praci na motorovem prekrytu. Vyrabim kopyto – je to sololitova kostra vyplnena blokama nejakeho polystyrenu.
13.9.2009
Celá kostra má za sebou 3x nátěr lesklým lakem. Ještě jednou přebrousit a můžu potahovat.
6.9.2009
Zbastlil jsem prekryt trupu – jeste musim doresit jeho zajisteni. Dolepil jsem a dobrousil blok prechodu mezi trupem a SOP. Konecne je toho co mi zbyva snad mene nez toho co jsem uz udelal…
30.8.2009
Udelal jsem sachty pro serva kridelek, kostru zadni nastavby trupu a zacinam se morit s prednim prekrytem trupu – ten musi byt snadno odendavaci kvuli baterkam a jeste v nem musi byt kanal na odvod tepleho vzduchu …
27.8.2009
K trupu jsem prilepil obe pulky kridla – spojku jsem lepil Purexem, samotne korenove zebro k bocnicim Herkulesem. Zda se mi ze jsem se docela trefil – uhle nabehu 0 stupnu, vzepeti 0 stupnu, zadne zkrouceni.
21.8.2009
Postupuji velmi pomalu – kormidla jsem potáhl hedvábím a nalakoval. Vlepil jsem panty do VOP a zalepil ji do trupu. Náhon VOP jsem nakonec vyřešil troch nestandardně. Nejdříve jsem zkusil lanovody ale protože vedení duše v trubce lanovodu bylo hodně krátké duše se prohýbala. Nakonec jsem duši navlékl do hliníkové trubky 3/2 a tak vlastně vyrobil docela pevné a lehké táhlo. Původní předpoklad náhonu křidélek jedním servem a lanovody asi taky změním – do každé poloviny křídla udělám schránku na jedno servo a krátkým táhlem budu nahánět křidélko. V náhonu směrovky zatím nemám jasno – předpokládal jsem lanovod ale asi by musel být dost prohnutý takže nakonec možná skončím u serva na boku trupu a náhonem krátkým pevným táhlem. To se ale ukáže až udělám nástavbu trupu v zadní části a kýlovku se směrovkou definitivně přilepím k trupu. Ach jo …
25.6.2009
Vsechna kormidla jsou potazena papirem, lakovano 2x napinaci, 2x leskly. Jednu stranu kridelek jsem potahl hedvabim – tentokrat jsem ho dopredu neupravoval skrobovym lepidlem ale primo jsem ho jemnym stetcem „pripatlaval“ na papir. Slo to sice pomalu ale velmi dobre – hedvami se nekrabati, papir se nevlni.
16.6.2009
Pooomaličku postupuji – dal jsem se do potahování ocasních ploch abych do nich mohl zalepit hliníkové ovládací páky a osadit lanovody. Zbývají mi samé dvě věci do kterých se mi nechce – udělat nějak kryt motoru a „bačkory“ na podvozek. Nemůžu se rozhodnout jestli mám zkusit udělat kopyta a tyhle díly laminovat nebo jestli je udělat klasicky ze dřeva. Pak už „jen“ dokončit hřet trupu a jeho odnímatelnou přední část, potah a nějaké drobnosti a bude to. Jo a nabarvit …
24.5.2009
Dolepil jsem tuhy potah nabezne casti kridla a nahrubo vybrousil tvar nabezky.
21.5.2009
Zacal jsem lepit tuhy potah nabezne casti kridal.
17.5.2009
Dolepil jsem VOP, na křídle jsem dokončil odtokovku.
15.5.2009
Mam slepenou hrubou kostru obou kridel a vlepene stojiny. Slepil jsem zadni cast trupu – nakonec jsem u posledni prepazky bocnice a podelniky nariznul, nalomil a zalepil. Pri narezavani se na jedne bocnici velmi mekka balza vydrolila takze budu muset tmelit.
10.5.2009
Přes prodloužený víkend jsem se stavbou trochu pokročil – mám udělané oba koncové oblouky křídla i lamelované části VOP, kompletně jsem slepil SOP, dolepil jsem lože serv a lože aku v přední části trupu, slepil jsem hrubou kostru jedné půlky křídla. Mám problém se zadní částí trupu – pokud bych trup na konci stáhnul k sobě tak v bočnicích bude velké pnutí. Mám dvě možnosti – buď na konci mezi bočnice vlepit blok balzy a nechat trup širší nebo bočnice za poslední přepážkou naříznout a nalomit – tím bych je dostal k sobě ale tvar trupu se pak bude v jednom místě lomit místo plynulého sužování. Takže ještě nevím …
3.5.2009
Na predku trupu jsem dolepil vyztuhy pro podvozek. Mam hotovy jeden koncovy oblouk kridla, na druhy prosychaji pasky v sablone. Slepil jsem odtokovou cast SOP ze segmentu a pripravil sablonu na lamelovani VOP. Lepim listy s pantama pro VOP a SOP.
28.4.2009
Mezi bocnice jsem vlepil prepazky a tak trup dostal tvar. Vyriznul jsem sablonu na lamelovani koncovych oblouku kridla, narezal jsem lamely z 1 mm balzy, namocil je a ted schnou na sablone.
23.4.2009
Dokoncil jsem trupove prepazky, udelal dve pevne casti bocnic a k jedne dolepil spodni tvarovanou cast z list.
19.4.2009
Dokončil jsem motorovou přepážku včetně lože pro motor a řežu a piluju další přepážky.
16.4.2009
Slepil jsem kridelka, vyrezal motorovou prepazku – vsechno mi jde hrozne pomalu ;-((. Listy, ve kterych budou panty, lepim z pasku balzy 2,5 + 1 + 2,5 mm – v te prostredni milimetrove vrstve nechavam diry. Takto slepene nosniky jsou sice o neco tezsi, ale panty do nich pasuji presne, jsou pevnejsi a zatim to vypada, ze nebudou mit snahu se kroutit.
5.4.2009
Dodělal jsem žebra. V šabloně jsem do nich ještě zubatou trubkou vypiloval odlehčovací otvory a vše přebrousil.
28.3.2009
Odstartoval jsem stavbu – a jako skoro vždy šablonama na žebra. Vytisknout na samolepku, přilepit na plech, vyříznou, zapilovat, svrtat, dobrousit a udělat zářezy pro žebra a náběžku, po obvodu nabarvit. Připravil jsem si šablonu, podle které budu trubkou průměr 18 mm s vypilovanými zoubky vrtat do žeber odlehčení. Nařezal jsem si lišty z 6 mm balzy, na prkénko s nalepeným smirkem jsem zespodu přilepil dvě smrkové lišty 6 mm a tímhle přípravkem jsem lišty dobrousil. Povedly se mi pěkně čtvercové.
27.3.2009
Už když jsem dokončoval Buzzarda, začal jsem přemýšlet, co dál. Nápady jsem měl různé, od motorizovaného větroně (mám doma plánek na Oriona, uvažoval jsem o něm – a dokonce ho začal i stavět – už kdysi hodně dávno) přes nějakého dvojplošníka (začal jsem schánět podklady na Sopwith Pupa), prohlížel jsem plánky na různé sportovní modely připomínající éra z meziválečného období až po moje oblíbence (třeba Aeronca Colegiate, Nebeská Blecha nebo Pietenpol Air Camper). To se míchalo s chutí postavit lépe a hezčeji mé současné 3DPMini. Pořád jsem se ale nemohl rozhodnout, čekal jsem jak dopadne zálet Buzzarda.
Prvních pár letů s Buzzardem mi ukázalo několik věcí:
a) je to příliš velké – za domem se s Buzzardem létat nedá (nebo jsem k tomu zatím aspoň nesebral odvahu)
b) s Buzzardem nemá cenu létat, když víc fouká, je to éro víceméně do klidu a ideální polítání s ním bude až to bude nosit
c) A123 aku jsou asi ta správná cesta – poměr cena/výkon/životnost mluví v jejich prospěch. Větší váha od určité velikosti éra není zásadní problém.
Mezi modely a éra, které se mi líbí, patří i Lazy Bee. Na plans.aerofred.com jsem našel plánek v PDF. Zároveň s ním jsem narazil i na Speedy Bee – podobná konstrukce jako Lazy ale s ambicemi akrobata. Už bylo skoro rozhodnuto, ale nakonec jsem narazil na plán NewBee – a to rozhodlo. Plán vyšel v časopise RCM Magazin v lednu 2000 pod číslem 1277, autorem je Adrian Paga. V QCadu jsem začal plán překreslovat s tím, že rozpětí bude 110 cm – tedy o něco více než má 3DP (informace o rozměrech na plánu chybí).
Až při dalším hledání jsem narazil na stránky autora plánu (www.adrianpage.com), kde nabízí i stavebnici a kde jsou podrobnější data. Pro variantu s rozpětím 100 cm doporučuje 250-ti watový pohon, já použiji 350 watů pro rozpětí 110 cm. Na stránkách je i galerie už postavených modelů. Nejvíc mne potěšilo tvrzení autora, že „This little plane really shines in windy conditions when other planes would be grounded“ – „Tohle malé letadlo opravdu září ve větrném počasí když ostatní musejí zůstat na zemi“.
Takže – hurá na to.
3DPMini
17.11.2009
Včera jsem znovu osadil tohle éro servy z reklamace a přendal pohon z Aviatika. Vše jsem přezkoušel a ráno vyrazil na louku. Foukalo ale nijak extrémně. Takže půl plynu a start. Éro se mi zdálo nějak divočejší než dřív, hlavně reakce na křidélka. Udělal jsem levou zatáčku po větru a pak další proti větru. A pak nejednou bylo éro na zemi – ani jsem v podstatě nestačil ubrat plyn a nějak reagovat. Když jsem následně všechno promýšlel tak příčinou havárie byly zřejmě příliš velké výchylky křidélek v kombinaci větrem a delší přestávkou kdy jsem s tímhle érem nelétal.
Vybavení naštěstí přežilo bez úhony. Trup je neopravitelný ale křídlo a ocasní plochy by se použít daly. Pohon jsem zase vrátil do Aviatika – zároveň jsem při jeho montáži zmenšil vyosení doprava a dolů.
15.11.2009
Osadil jsem zpatky 3 vyreklamovana serva. Na smerovce jsem na servo dal delsi paku pro dosazeni vetsi vychylky – snad ted pujde nozovy let lepe. Jeste musim prendat pohon z Aviatika a hure do vzduchu.
28.9.2009
Tohle ero si da chvili pauzu, cukatura serv HS-55 je uz moc vyrazna takze pujdou na reklamaci. Pohon se stehuje do Aviatika.
31.3.2009
Zkousim pouziti samolepici tapety jako masky pro nanaseni barevnych doplnku. Zatim jsem na spodku trupu nalepil na hrany 5 mm pasky a cely trup mezi nimi stetcem natrel na zluto. Polozil jsem 2 vrstvy, masku jsem sejmul prakticky hned po druhe vrstve. Barva se zacala trochu rozpijet – priste budu masku sundavat az po uplnem zaschnuti.
27.3.2009
Trubicka zalepena do trupu do ktere jsem se trefoval zaverem kabiny se vylomila. Misto ni jsem na poloprepazku nalepil ctverecek tenkeho plechu a do nej vyvrtal a propiloval diru pro zaver. Ted to funguje mnohem lepe a kabina jde zavirat mnohem snaz.
07.02.2009
Počasí na zálet nic moc – ale povedlo se. Éro se od začátku i přes poměrně silný vítr chovalo způsobně takže po třech startech následovaly i tři bezpečná přistání.
5.2.2009
Ero je pripravene k zaletu. Potah jsem opravil papirem a hedvabim, osadil jsem serva, paky a tahla. Motor a regl se prestehoval z Aviatika. Kompletni letova hmotnost mi vysla cca 700g.
1.2.2009
Oprava nebude az tak slozita jak jsem si puvodne myslel. Obrousil jsem dosedaci plochu utrzeneho stabilizatoru a celou VOP jsem prelakoval. Z trupu jsem pod VOP a vlevo za kridlem sundal cast potahu abych se dostal k poskozene konstrukci. Na ocase jsem podelnik slepil CA a vyztuzil kouskem listy, za kridlem jsem podelnik zpevnil vlepenim trojuhelniku balzy. Vsem jsem nalakoval, prebrousil a jeste jednou nalakoval. Motorova prepazka byla v horni casti odlomena od bocnic. Spoj jsem v problemovem miste proriznul a natlacil do nej CA lepidlo. Kout mezi prepazkou a trupem jsem vyztuzil vlepenim trojuhelnikove listy. Protrzeny potah na kylovce se mi podarilo uspokojive vyspravit hustym lepicim lakem. Nalomeny kryt horni predni casti trupu vyspravil Purex.
01.02.2009
Loni v půlce srpna jsem praštil s tímhle malým akrobatem. Po prvním ohledání škod jsem vůbec neměl chuť éro spravovat – zdálo se mi že trup je na odpis. Od té doby éro viselo na zdi v dílně. Když jsem dokončoval Buzzarda potřeboval jsem páky na kormidla a tak jsem 3DP sundal a páky z něj odmontoval. Znova jsem si prohlédl škody. Začal hlodat červíček – nešlo by s tím přeci jen něco udělat? Protože zároveň přemýšlím o tom co stavět první nápad byl z 3DP „vykuchat“ křídlo a dostavět trup, SOP a VOP. Když jsem konečně Buzzarda dodělal, nedalo mi to a začal jsem se v 3DP „vrtat“ trochu víc. Sundal jsem potah na problémových místech. Byl jsem překvapený – a příjemně. Potah byl sice potrhaný ale škody na kostře byly opravitelné. Levý spodní podélník trupu byl za křídlem v podstatě jen namáčknutý – zesílil jsem ho vlepením trojúhelníku balzy. Horní podélník pod VOP byl přelomený – ale šel dobře slepit a spoj jsem pojistil kouskem lišty. Potah na kýlovce vypadal na kompletní stržení a obnovu – ale hustý lepicí lak udělal zázraky a potah je už OK. Stabilizátor jsem přebrousil v místě spojení s trupem a přelakoval, přední odnímatelný kryt trupu vyspravila dávka Purexu. Takže nakonec oprava bude vlastně „brnkačka“. Ještě uvažuji o předělání předního krytu trupu – možná ho kus zkrátím, vznikne tím jakýsi otevřený pilotní prostor což umožní udělat velký výstupní otvor pro chladící vzduch aku a tak vyřešit jeho docela silné zahřívání. Ještě musím dokoupit pár drobností, vyměnit převody v jednom HS-55 a 3DPMini zase ožije.
Plyne z toho jedno poučení – to co se může jevit po havárii jako neřešitelné s odstupem času vypadá jinak – takže: po „kraksně“ nedělat unáhlená rozhodnutí, s odstupem času může věc vypadat jinak.
12.08.2008
Pri testovacim letu po vymene serv kvuli jejich cukani jsem si liboval jak to krasne leta a stejne jako pri havarii Aviatika jsem si liboval jak mi to jde (povedl se mi docela pekny pomaly vykrut). Pak ale prisla chyba – v podstate podobna jako u Aviatika. Letel jsem na zadech sikmo k sobe, sel jsem do premetu a pak jsem chtel pulpremetem prejit do normalniho letu. Dostal jsem se ale dost nizko a mozna v tu chvili trochu vic fouklo – vysledkem byl naraz do zeme tak pod uhlem 45 stupnu primo a jen cumakem. Skody – aku se utrhl ze sucheho zipu a nalomil prekryt predni casti trupu, nalomeny trup pred kridlem, v zadni casti a pod VOP, utrzena VOP, dira v potahu SOP. Neni to v zadnem pripade totalka ale do opravy se mi ted vubec nechce, necham to ulezet. Vybaveni era se zda v poradku – pri narazu se pouze rozpojil prodluzovak k servu SOP.
Motor a regl jsem rychle prendal do Twilitera (uz v tom mám praxi) a sel se vzpamatovat s timhle pohodovym erem.
10.8.2008
Snad se mi podarilo prijit na pricinu cukani serv – jsou ji samotna serva (na SOP a levem kridelku). Serva jsem vymenil za dve jina HS-55 a vypada to ze je po problemu. Problemova serva pujdu zitra reklamovat. Zitra snad dojde i k testovacimu letu ktery by ml potvrdit zde vymena opravdu pomohla.
31.7.2008
Pri letani se nejvice zahriva regulator. Zvetsil jsem proto jeste otvory v zadni casti prekrytu kabiny – snad to pomuze. Aby to trochu vypadalo tak jsem hrany nalakoval a natrel modrou Humbrolkou.
11.7.2008
Pri letani se vse docela zahriva – akumulator je jen vlazny, motor teply ale regulator topi nejvic. Problem je zrejme v tom ze vzduch sice do trupu muze ale nemuze ven. Udelal jsem tedy v prekrytu kabiny po obou stranach podlouhly otvor. Kdyz to nebude stacit pridam dalsi.
10.07.2008
Po nějaké době se mi trochu omrzelo velice poklidné létání s Twiliterem a to byl hlavní důvod k znovuoživení 3DPMini. Hlavní problém tohohle malého akrobata byla neúměrná spotřeba drahých vrtulí při přistáních na neupravené ploše a bez podvozku. Proto jsem pořídil sklopku.
Absolvoval jsem zatím dva lety – při prvním jsem se klepal od začátku do konce, při druhém už to bylo lepší. Druhý let byl ve větru kdy bych si s žádným jiným svým modelem netroufl odstartovat, 3DP si ale vedl dobře. Až bude trochu klidnější povětří tak začnu pomalu zkoušet lety na zádech a výkruty – zatím jsem si troufl jen na přemet a jednou jsem zkusil výkrut.
7.7.2008
Zvazil jsem ero v aktualnim stavu (vcetne aku) – 720 g. Plocha kridla je podle planku 21,5 dm2, plosne zatizeni tedy vychazi 35g/dm2.
6.7.2008
3DPMini je zase v provozu. Odmontoval jsem motor z Twilitera, upravil jsem motorovou prepazku (puvodni diru pro osu a vybrani jsem zvetsil na prumer 10mm aby jsem mohl dat motor dovnitr, navrtal 4 diry 3 mm pro srouby motoru) a pritahl turbokuzel od Pelikana s listy 10×6 od Graupnera. Regulator jsem umistil az za kridlo a prilepil ho kouskem oboustranne lepici pasky. Posun teziste dozadu muzu vyrovnat posunem aku.
22.5.2008
Na prekryt kabiny a predni casti trupu jsem dodelal uzaver. Ero je pripravene k letu – pokud do nej tedy dam nejaky motor a regulator ….
18.5.2008
Konecne jsem dolepil a dobarvil novy prekryt horni casti trupu. Jde od motorove prepazky az po zadni stranu drivejsi kabiny. V pohode se pod nej vejdou jedna i druha baterka. Jeste musim dodelat nejaky uzaver – vepredu je trn skrz prepazku, vzadu musi byt nco posuvneho.
02.05.2008
Nejdřív jsem myslel že po nepovedeném záletu tohle éro odložím na pozdější dobu – nakonec mi to ale nedalo. Zdálo se mi že hlavním důvodem neúspěchu byla špatná poloha těžiště – chtěl jsem ho tedy posunout do 1/3 hloubky křídla (tedy asi o 20 mm proti současnému stavu). Nejdřív jsem udělal výřez do polopřepážky vyztužující přední oblou část trupu abych mohl aku zasouvat směrem od kabiny dovnitř do trupu. Ono to sice šlo ale nebylo prakticky možné nijak zajistit polohu baterek uvnitř trupu. Nakonec jsem celou přední oblou část trupu odříznul a přibližně nad náběžku vlepil vodorovně destičku překližky na kterou připevňuji M3 suchým zipem aku.
Zálet proběhnul s takhle otevřeným trupem – nechtělo se mi řešit zakrytování trupu protože jsem pořád moc nevěřil že to poletí.
1.května okolo poledne jsem vyrazil na „zalétávací“ louku. Sice docela foukalo ale šel jsem do vzduchu – a ono to letělo!!!
Při současném vyvážení je 3DPMini docela hodné letadélko – sice podstatně rychlejší a obratnější než to s čím jsem doteď létal ale nezáludné. Při přiblížení na přistání dokáže letět i relativně pomalu a tak přistání na břicho do vyšší trávy je bez problémů (i díky potahu papír + hedvábí).
Odpoledne jsem šel vyzkoušet let na své louce kus od domu – ta je podstatně menší než zalétávací louka. Éro jsem ukočíroval i tady – ale není to úplně ono. Protože je tohle éro docela malé nedá se létat moc daleko a vysoko a tak nemůžu létat moc rovně, honím ho z jedné strany loučky na druhou a zpátky.
Zatím jsem si troufl na normální přemet, výkrut a souvrat, pokud by to ruce uměly tak to zaletí asi cokoliv. No, mám se co učit.
28.4.2008
S opravou to je nakonec trochu slozitejsi. Chtel jsem teziste posunout tak o 2 cm dozadu a protoze s aku neslo nikam pohnout musel jsem do era sahnout trochu vic. Odrizl jsem celou zaoblenou horni cast trupu od kabiny az k motorove prepazce a vlepil do trupu desku z lehke 3mm preklizky pro pripevneni aku. Puvodne odnimatelnou spodni cast trupu za motorovou prepazkou jsem naopak prilepil aby doslo ke zpevneni predni casti trupu. Dalsi pokus o let udelam bez kabiny a krytu aku – podle vysledku se uvidi co dal. Takhle jsem to vlastne chtel udelat uplne puvodne – cela predni horni cast trupu vcetne kabiny mela byt odnimatelne prave kvuli pristupu k aku a moznosti menit polohu teziste. Zdalo se mi to nakonec ale zbytecny – no a ted kvuli tomu musim predelavat a rezat hotovy ero. Ach jo!
22.4.2008
Dal jsem se do opravovani – na leve (vice poskozene) bocnici jsem na dvou mistech prorizl potah z hedvabi ktery branil vetsimu rozevreni rozlomenych casti. Zlom jsem naplnil Herkulesem a pomoci spaliku a sverek stahnul do puvodniho tvaru. Po zaschnuti to vypada ze se mi docela podarilo zachovat puvodni tvar. Jeste mne ceka druha strana a ta bude horsi – zde je bocnice praskla ale obe casti drzi pohromade a nejde se mezi ne dostat.
21.04.2008
Dokončil jsem 3DPMini a neděle měla být den D. Na „zalétávací“ letiště jsem vyrazil hned ráno za klidu. Let trval jen chvíli – neporařilo se mi nabrat výšku, éru se nechtělo stoupat a pokus oprvní zatáčku skončil rozkmitáním kolem podélné osy a pádem na zem. Nakonec to dopadlo ještě docela dobře – trup prasklý na obou stranách před křídlem a na jedné straně ještě po celé délce křídla ale vybavení (pohon, přijímač, serva, …) přežily bez úhony.
Před dalším pokusem o let musím udělat určitě několik věcí – těžiště posunout dozadu (asi budu muset přidat zátěž na ocas, s aku nikam nepohnu), výrazně zmenšit výchylky a nastavit jim vysokou exponencialitu.
Hlavní poučení pro mne – létání s takhle malým, nestabilním a rychlým érem není nic pro mne takže moje rozhodnutí postavit jako další éro Buzzard Bombshell-a je správné.
Ještě jedna věc – zase jsem málo lakoval. Potom co éro spadlo do mokré trávy potah na křídle v místě kde zůstala voda povolil. Trup zůstal v pořádku, myslím že je to tím že ten jsem lakoval zaponem a zapon zřejmě líp impregnuje proti vodě. Po uschnutí je ale vše zase v pořádku.
19.4.2008
Osadil jsem přijímač, regulátor a pohonný aku a přilepil anténu na hřbet trupu. Překryt kabiny jsem připevnil 4 kousky oboustranné lepicí pásky – tu jsem použil i na přilepení Rx. Z překližky jsem vyřezal kryt prostoru pro aku. Protože tudy musí ven chladící vzduch udělal jsem do krytu velký výřez a ten zakryl žaluziemi z 1mm překližky. Žaluzie jsem natřel Humbrolkou na stříbrno, zbytek trupu na modro jako okolní trup. Tím je víceméně připraveno na zálet. Těžiště vychází na nosník křídla což by mělo vyhovovat.
17.4.2008
Namontoval jsem motor, musim doresit umisteni reglu a aku.
15.4.2008
Nainstaloval jsem serva VOP a SOP, paky a tahle. Hmotnost kostry bez krytu motoru a serv byla 360g, po montazi serv, pak a tahel 460g. To mne trochu zklamalo, v eru jsou 4x HS-55, velka cast z tech 100g tedy pripada na bizuterii. Je pravda, ze jsem vsude pouzil kulove klouby na pakach serv a paky s kouli na kormidlech a tahla ze jsou z 2mm dratu do jizdniho kola – ale ze to dohromady bude vazit okolo 60g jsem necekal. 4 serva maji okolo 40g, z tech zbyvajicich 60g bych mohl ubrat vymenou tahel z oceli za tahla z duralovych pletacich jehlic a odebranim kulovych kloubu na servech VOP a SOP.
14.4.2008
Zalepil jsem kousky 3 mm preklizky do vyrezu v zadni casti trupu pro pripevneni serv VOP a SOP a nalakoval je.
12.4.2008
Dokoncil jsem povrchovou upravu (i kdyz jeste uvazuji o nejakych „maluvkach“ na VOP a SOP. Osadil jsem serva kridelek a udelal tahla. Pouzil jsem drat do kola, na nem jsem vyrezal na obou stranach zavity. Puvodne jsem chtel pouzit uhlokovou kulatinu ale na ni se mi nedarilo vyriznout zavit.
3.4.2008
Dobarvil jsem prvni vrstvu na spodni strane trupu a kridla.
31.3.2008
Maluju povrchovku. Pouzivam barvy Humbrol na kity. Pokud se barva moc naredi tak se na okrajich rozpiji do struktury hedvabi.
24.3.2008
Trup jsem kompletnr nalakoval, prilepil jsem VOP a SOP k trupu. Kabini jsem Humbrolkou natrel namodro. Cele ero zatim vazi 275g.
20.3.2008
Trup je kompletne potazeny hedvabim, muzu zacit lakovat a pripravovat se na povrchovou upravu (nabarveni).
18.3.2008
Potahl jsem hedvabim zadni oblou cast trupu a kabinu.
17.3.2008
Papir na trupu a kabince jsem lakoval 2x lepicim a 1x zaponovym lakem takze je pripraveno pro potah hedvabim.
15.3.2008
Zalepil jsem zavesy do VOP a SOP. Trup a prekryt kabiny jsem potahl papirem.
11.3.2008
Potahl jsem spodni predni cast trupu balsou, vlepil jsem vyztuhy z 3mm preklizky kolem otvoru pro vkladani aku. Ram kabiny jsem nakonec potahl 1mm balsou, napasovat PET lahev se mi nepodarilo.
9.3.2008
Vlepil jsem kridlo do trupu a pod nim jsem dolepil bocnice trupu. Kormidla jsou nalakovana, kridelka jsem ke kridlu pripevnil zavesy MP-Jet (lepeno Purexem Rapid).
4.3.2008
Potahl jsem hedvabim ocasni plochy a zacal jsem postupne lakovat.
3.3.2008
Kridlo vcetne kridelek jsem potahl hedvabim. To si nejdriv na hladke desce natru skrobovym lepidlem a necham uschnout. Pri lepeni hedvabi papir hodne povolil – a to jsem si myslel jak jsem ho dobre nalakoval! Misty zustaly pod hedvabim na papire varhanky – okolni ploca uschla a papir se uz nestihl napnout. Zda se ale ze az povrch nalakuju a striknu barvou tak to nebude moc znat. Mozna by stalo za to natrit papir zaponem, ten mozna impregnuje nejlip.
24.2.2008
Kridlo i ocasni plochy jsou potazene tenkym papirem a 3x lakovane lepicim lakem s postupnym pridavkem leskleho. V?echno je pripravene na potah hedvabim.
21.2.2008
Kompletne jsem potahl kridlo tenkym papirem.
16.2.2008
Mám potazene SOP, VOP, kridelka a okrajove oblouky kridla. Po vypnuti vodou to vypada docela dobre, jen na potahu okrajovych oblouku jsou jeste nenapnuta mista. Uz zase neni napinaci lak, asi pouziju smes lepiciho a leskleho nebo leskly s Kanagonem.
14.2.2008
Postupne potahuji kormidla a kridelka tenkym papirem.
11.2.2008
Papirem jsem potahl kridelka.
27.1.2008
Dokoncil jsem kompletne kostru kridla (schranky pro serva kridelek, vyztuhy miste loze kridla). Na predni casti trupu jsem uzavrel tuhy potah – oblou cast jsem opaskoval listami. Vse jsem zabrousil, kridlo a kormidla jsem zacal natirat zaponem.
25.1.2008
Dolepil jsem zakonceni kridel, prilepil jsem poloprepazku pro tuhy potah predni casti trupu.
24.1.2008
Zbastlil jsem horní zaoblenou část trupu. Podle plánu to nešlo, vyřešil jsem to víceméně od oka – tři polopřepážky a na ně nalepené podélníky 6×6 jsem zabrousil do tvaru. Asi bude trochu problém s potahováním – plocha je prohnutá v obou směrech. Zároveň jsem dolepil lože křídla do druhé bočnice.
22.1.2008
Polepil jsem spodni zadni cast trupu balsou 1,5 mm, zalepil preklizkove vyztuzeni pro ostruhu. Vyrezal jsem casti bocnic pro zalepeni kridla (kridlo zalepim napevno, pri tehle velikosti era se mi nevyplati se trapit s oddelitelnym kridlem), do jedne bocnice jsem loze kridla zalepil.
20.1.2008
Dolepil jsem druhou bocnici, vyrezal tri prepazky z preklizky (tu motorovou jsem si dal dvakrat, poprve jsem blbe umistil otvory pro pripevneni motoru a vetraci otvory). Bocnice i prepazky jsem dobrousil aby byly schodne a trup jsem slepil.
17.1.2008
Zacal jsem lepit jednu bocnici trupu.
12.1.2008
Opáskoval jsem žebra a zabrousil celý tuhý potah křídla.
8.1.2008
Dolepil jsem potah náběžné části křídla z druhé strany a po 24 hodinách odstranil zátěž. Křídlo zůstalo trochu prohnuté – tak 2 mm ve středu a potah je mezi žebry mírně prosedlý (hlavně mezi krajními žebry). Něco se mi už podařilo odbrousit, při potahování něco ještě srovná pnutí papíru. Na moje cvičné létání to sbad bude stačit…
6.1.2008
Přilepil jsem tuhý potah náběžné části křídla. Mám ale problém. Potah bylo třeba docela dost ohnout kolem náběžky tak jsem zkusil balsu namočit. Přilepil jsem za mokra jednu stranu potahu a nechal několik hodin uschnout. Druhý den jsem našel křídlo prohnuté tak o cca 4mm. Balsa nabobtnala, já jí přilepil a ona pak potvora vyschla a „srazila se“. Zkusil jsem tedy stejným způsobem přilepit potah z druhé strany a doufám že se pnutí navzájem vyrovná. Křídlo nechám pořádně (alespoň 24 hodin) vyschnout a pak se uvidí. Rozhodně příště balsu navlhčím, zatížím a nechám vyschnout, pak až jí budu lepit.
3.1.2008
Přilepil jsem odtokovku a náběžku a zabrousil pásnice a stojiny křídla do tvaru profilu.
1.1.2008
Během volna jsem trochu pokročil – mám hotová žebra a slepený základ kostry křídla. Žebra jsou spojená balsovými lištami 6×6, stojinu z 1mm balsy jsem nalepil z obou stran. Střední pole mezi žebry kam budou ukotvené kolíky pro spojení křídlo-trup jsem stojinu udělal z balsy 3mm a 3mm překližky.
22.12.2007
Mám kompletně hotovou VOP s SOP (kormidla i stabilizátory) včetně přípravy pro osazení pantů a obě křidélka.
16.12.2007
Po dokončení Aviatika se stavba zase trochu rozběhla – dopiloval jsem šablony na žebra a po obvodě je natřel barvou. Z 6mm balsy jsemsi nařezal lišty 6x6mm – z prkénka lehké to šlo na balzořízu výborně. Lišty křídla, hlavní podélníky trupu a lišty VOP, SOP a křidélek ve kterých budou panty jsem nařezal z tvrší 6-ky zrcadélkového řezu. To už ale balzořízem nešlo a tak ke slovu přišlo dlouhé ocelové pravítko a lámací nůž. Lišty se mi nepovedly úplně čtverhrané – v tvrdé balse jsem nů neudržel kolmo a tal jsem musel trochu brousit. Připravil jsem si lišty na kormidla a křidélka a 1mm vrtáčkem skrz šablonu udělal zářezy pro panty. Z kousku lamino desky jsem uřízl úkos 45 stupňů, na něj nalepil kousek smirkového paíru a tímhle přípravkem jsem vybrousil úkosy na hranách kormidel u pantů. Večer jsem ještě stihnul slepit kostru kormidel VOP a SOP a po obvodě zabrousit.
21.10.2007
Vyřízl jsem obě šablony žeber a sešrouboval je – čekají na zabroušení.
16.10.2007
Začínám se stavbou tohohle malého akrobata. Upravuji plánek na pohon elektromotorem. Vytiskl jsem si šablony žeber na samolepku a tu jsem přilepil na dural – teď ještě vyřezat a dopilovat 😉
15.10.2007
S Twiliterem mám za odlétáno 80 startů a přestává my stačit – je to skvělé cvičné éro ale žádný akrobat. Stavba Aviatika se (snad) už taky blíží ke konci – a ani ten určitě nebude mít ambice na nějakou akrobacii.
Při prohlížení volně dostupných plánků na Internetu jsem narazil na 3DPMini od Itala Pierpaola Pastorina z listopadu 2001 [odkaz].
Plán si trochu upravuji pro použití elektromotoru – prodloužil jsem čumák aby vrtule byla tam kde má být, úhel nastavení křídla bude 0 stupňů, žebra budou páskovaná balsou, v přední části trupu bude deska z lehké překližky pro uložení aku a část nad ní bude odnímatelná. Musím taky vyřešit chlazení a tedy kudy bude vstupovat vzduch a hlavně kudy s ním ven.
Na netu se dají najít informace jak tohle éro stavěli jiní:
stránky Michaela z Frankfurtu (fotky a komentář) – [odkaz]
stránky Wolframa Herzoga (fotky ze stavby) – [odkaz]
Twiliter
Twiliter
elektromotorak<br>rozpeti kridel - 1690 mm<br>delka - 1020 mm<br>plocha kridla - 35,6 dm2<br>plocha VOP - 8,6 dm2<br>letova vaha - 1000 g<br>plosne zatizeni - 28 g/dm2
16.11.2009
Podarilo se mi prodat Twilitera (holy drak) za 500 Kc.
26.05.2008
V neděli jsme absolvoval s Twiliterem jubilejní 150-tý let. Zatím je éro bez poškození, lítám s ním v podstatě jako s volňáskem jen ho rádiem „držím“ v letovém prostoru a občas ho nasměruju do nějaké termiky (když jí tedy najdu).
27.4.2008
Pohon se zase stehuje do 3DPMini.
17.4.2008
Vymontoval jsem pohon a stehuji ho do 3DPMini. Rx a serva zustaly.
1.4.2008
Po havarii Aviatika jsem zase vystrojil Twilitera – 2x HS-81, prijimac R700 a motor a regulator. Slo to docela dobre, celaoperace trvala tak okolo 1 hodiny. Ted uz jenom aby se umoudrilo pocasi – uz se tesim na pomale pohodove lety. Baterky by mohly vystacit tak na skoro 30 minut klidneho letu.
14.12.2007
Včera jsem si dal poslední let s Twiliterem. Byla zima, zábly mne ruce a tak jsem po 10 minutách rezignoval a přistál.
Twiliter má zatím nalétaných 98 startů (původně jsem to chtěl dotáhnout do stovky) a teď bude odpočívat protože motor, regl a přijímač se přestěhovaly do Aviatika. Doufám, že bude odpočívat dlouho a já že si budu užívat lety s novým érem.
13.12.2007
Z Twilitera jsem vymontoval motor, regulátor a přijímač takže ho čeká (snad dost dlouhý) odpočinek.
16.9.2007
Protože když je vlhko tak povoluje potah křídla a VOP a SOP natřel jsem tyhle plochy ještě jednou vrstvou napínacího laku. Pokud to nebude stačit položím ještě jednu vrstvu lesklého laku.
11.06.2007
Už jsem chtěl mít Twilitera ve vzduchu – zároveň jsem si ale netroufal na první let v stále vanoucím větru. Proto jsem si v neděli přivstal a v 7:30 jsem byl na svém větším letišti. Listí na stromech se už i takhle brzo trochu hýbylo ale nenechal jsem se odradit. Přivázal jsem křídlo a připojil zdroj. Kontrola funkce kormidel a pak už start. Tedy – zkoušel jsem odstartovat ze země (poprvé v životě) a přesto že louka byla posečená (ale je to sečení tak 2x ročně) tak po rozjezdu začala vrtule sekat přeci jen moc vysokou trávu a éro začalo zatáčet výrazně doprava. Přičítal jsem to právě tomu že tráva šla do vrtule – ale neměl jsem pravdu.
Rozhodl jsem se tedy pro start z ruky. Dal jsem plný plyn – éro mělo snahu se vyškubnou a letět a tak jsem ho hodil. Následovala okamžitě poměrně ostrá pravá zatáčka s mírným stoupáním a snahou „utáhnout se“ do sestupné spirály. Naštěstí jsem stihl zareagovat – stáhnout plyn a směrovku na druhou stranu. Podařilo se mi éro dostat do větší výšky a tam trimem směrovky srovnat zatáčení doprava a trimem výškovky natáhnout pro mírné stoupání s plynem na 1/2. Chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatoval z pohledu na éro v zatáčce s uchem křídla mířícím k zemi a motorem v plných otáčkách.
Jakmile jsem ale vytrimoval a stáhnul plyn na 1/2 stalo se z Twilitera to nejhodnější éro (z těch co mám). Krásně pomalý stabilní let, přebytek stability. Po nastoupání výšky jsem zkoušel stáhnul plyn – přechod do kluzu bez problému, jen je třeba trovhu natáhnout. Zkoušel jsem v kluzu naplno přitáhnout výškovku – a ono nic. Éro zpomalí a začne sestupovat, nepadá na žádnou stranu. Přemet jde jak po rozběhu z větší výšky bez motoru nebo z vodorovného letu s plným plynem. Vývrtka jde, postupně ale éro zrychluje a jakoby se utahuje. Vybrání bez problémů, stačí dát trochu kontra. Úplně nejlepší jsou nízké průlety se staženým plynem – půl metru nad zemí a tak 2 metry od sebe, pak přidání plynu a stoupání.
Po 17 minutách jsem šel na přistání, chtěl jsem éro zkontrolovat. Krásně pomalé přiblížení, lehké dosednutí a po pár metrech zastavení.
Motor a baterka byly úplně studené, regulátor vlažný. Změřil jsem napětí aku, bylo 3,77 – 3,78 – 3,78. Šel jsem znovu na start – tentokrát jen tak 3/4 plynu a hození a pak už jen pozvolné stoupání. Po 8 minutách létání na půl plynu náhle výrazně klesly otáčky, regulátor začal omezovat. Okamžitě jsem stáhnul plyn a šel na přistání. Opět velmi pomalé přiblížení a jemné dosednutí. Napětí aku bylo – 3,05 – 3,28 – 3,31. Je jasné, že jede n článek je trochu (víc) jiný – celkem jsem odlétal 25 min, abych se nedostal až ke kolenu vybíjecí charakteristiky tak budu létat tak 20 minut.
Sundal jsem křídlo a hurá domů.
Zálet se povedl i přes strašidelný začátek, Twiliter se ukázal jako hodňoučký eroplán pro pohodové polétání. Plný plyn v podstatě není třeba vůbec kromě přemetu z vodorovného letu. V letu vypadá jako oldtimer typu Playboy a si má i podobné letové vlastnosti.
4.6.2007
Přes víkend jsem stříkal trup – 2 vrstvy napínacího a 3 lesklého. Po poslední vrstvě lesklého laku se ale velké plochy trupu mléčně zakalily – ředidlo i lak byly stejné jako u předešlých vrstev a tak to připisuji tomu že silně pršelo a byl hodně vlhký vzduch a vzdušná vlhkost se při stříkání dostala do laku. Večer jsem vše přetřel štětcem ještě jednou lesklým lakem a už je to v pořádku. Namotnoval jsem 2 serva HS-81 a táhla k VOP a SOP, přilepil výztuhy proti omačkání vázací gumou na křídlo (jsou z hliníkového plechu z plechovky od pití) a začal jsem rozměřovat přilepení kompletu VOP a SOP k trupu.
4.6.2007
Včera před půlnocí jsem dokončil Twilitera. Jednalo se o následující: – přilepení VOP a SOP – montáž pák na kormidla a propojení táhel – přilepení ostruhy – montáž motoru – montáž aku a přijímače na suchý zip 3M – přilepení antény na trup a náběžku VOP. Při stavbě a hlavně teď když je hotovo jsem vážil: – potažené křídlo před lakem – 220 g – potažené křídlo nalakované – 250 g – potažené VOP+SOP před lakem – 30 g – potažené VOP+SOP nalakované – 50 g – kompletní trup bez aku – 530 g – kompletní éro včetně aku – 970 g Dneska poprvé zkusím nabíjet Li-Pol – mám z toho docela strach, na rcmanii v diskuzých se objevují i názory typu nabíjet jen na 4,1 V na článek (já mám nastaveno 4,15 V).
30.5.2007
Včera jsem kompletně potáhl trup Twilitera. Zbývá tedy lakování. Potah asi nebudu vypínat vodou abych se vyhnul případné deformaci, stříknu asi rovnou napínací lak a navrch lesklý.
28.5.2007
Pokračoval jsem ve stavbě – udělal jsem „kryt kabiny“, z balsových lišt 8×8 mm a ocelováho drátu 2mm jsem udělal táhla k ocasu (možná jsem to trochu předimenzoval), potáhnul spodek trupu a zalepil 2 pásky překližky pro připevnění serv. Nakonec jsem stihnul ještě celý trup natřít 1x zaponem.
24.5.2007
Dokončil jsem příhradovinu v zadní části trupu, pod přepážku s podvozkem a na spodní i horní stranu motorové přepážky jsem přilepi pásky lehké překližky 3 mm, spodní část trupu od motorové přepážky k podvozku jsem potáhl balsou 3 mm (na ní bude ležet baterie). Obrázky jsem přidal do galerie.
22.5.2007
Uříznul jsem trojúhelníkovou lištu 10x10mm a nalepil do přechodu VOP a SOP a stáhnul trup na ocase dohromady. Při lepení druhé bočnice trupu k přepážkám jsem měři l a měřil – a nakonec to stejně není úplně ono protože deska na které stavím je trochu prohnutá – na ocase je jedna bočnice o necelý 1 mm výš než ta druhá ;-[
21.5.2007
O víkendu jsem přilepil druhou bočnici trupu (lepím Epoxy 1200 a čekám raději 48 hodin na dokonalé vytvrzení), zalepil panty do SOP a VOP (Purexem RAPID) a navzájem slepil VOP a SOP.
16.5.2007
Mám vyřezané 3 trupové přepážky, můžu sestavit trup.
14.5.2007
O víkendu jsem položil 2 vrstvy lesklého laku – předpokládám že jěště dvě budou třeba. Potah vypadá dobře (po každé vrstvě přebrušuji jemným papírem) jen na koncových obloucích kde je potah slepen z pásků zlobí, pásky se odlepují a okraje se vlní. Vždy pomůže přetřít lepicím lakem. Při stříkání pistolí je výrazně větší spotřeba laku i ředidla než při natírání štětcem ale potah vypadá tak nějak líp. Z ocelového drátu 3 mm jsem ohnul podvozek – má tvar jednoduchého V. Ke kolům jsem naletoval z vnitřní strany podložky (drát i podložky jsem očistil smirkem a pak stačilo použít přebytek kapaliny F1 a 150 W pájku). Kola jsem převrtak na průměr 3,5 mm, z vnější strany chci použít zajišťovací kroužky od MPJET (až je teda v Kontaktu dostanou …). Po přeměření upevňovacího kříže elektromotoru jsem s „radostí“ zjistil že výška přední části trupu je malá. Takže jsem na dolní část přepážek dolepil klín abych motorovou přepážku žvětšil o cca 8 mm. Při té příležitosti jsem tuto přední část vyztužil nalepením výztuh z 1 mm překližky s léty kolmo k létům balsy bočnic. Vyřízl jsem první trupovou přepážku z překližky 4 mm a přišil k ní režnou nití podvozek. Celé jsem to pak zalepil Epoxy 1200.
11.5.2007
Přidal jsem třetí vrstvu napínacího laku a potah je už pěkně napnutý – ještě jednu a pak přijde na řadu lesklý lak.
10.5.2007
Dal jsem se do lakování křídla, VOP a SOP. Potah je z tlustého papíru. Vypínal jsem vodou a potah vypadal docela dobře. Protože jsem chtěl „aby to vypadalo“ tak napínací lak stříkám pistolí – ředění tak 1:1. Zatím jsem nastříkal 2 vrstvy (s odstupem 24 hodin) a potah spíš povolil než se napnul. Možná je na vině i vlhké počasí a vyšší vlhkost vzduchu, uvidím. Do třetí vrstvy do napínacího laku asi přidám trochu Kanagonu aby to víc pnulo.
7.5.2007
Mám potažené celé křídlo včetně koncových oblouků, už mne čeká jen lakování. Do balsové lišty spojující obě poloviny VOP jsem zalepil kousek uhlíkové kulatiny pro zpevnění. Dneska mi přišel mail od p. Vinklárka že mi posílá celou mou objednávku – tady kompletní pohon do Twilitera – budu teda ssebou muset hodit a dodělat trup.
30.4.2007
Dneska ráno jsem se dostal k potahování koncových oblouků na Twiliteru. Nařezal jsem 2 cm široké pásky z modrého a žlutého papíru a pak je postupně lepil mezi pásek na žebru a oblouk. Lepší než popis je obrázek – jsou v galerii u modelu Twiliter II.
25.4.2007
Včera jsem potáhl střed křídla takže mi zbývají jen koncové oblouky – ale co s nimi? Papír je nutné ohnout ve dvou rovinách a to poměrně hodně. Asi to vyřeším tak že použiju pásky papíru tak 15mm široké (prostřídám žlutou a modrou) a těma budu potahovat podél rozpětí a lepit je k sobě. Postupně zjišťuju že čím je lak řidší tím lépe jde papír přilepi k oblým hranám.
23.4.2007
V sobotu a neděli jsem stihnul akorát potáhnout z obou stran uši žlutým papírem. Největší „pakárna“ je přilepit tlustý papír na ohyb náběžky – ten papír se chová jak kdyby ten lak se kterým ho lepím ani nebyl lepící … Na tvar papíru na horní stranu spoje jsem si udělal šablonu a tak mi papír pěkně pasuje.
17.4.2007
Včera večer jsem obarvil papír namodro a „nadůlčíkoval“ plošňák na Zajícovo vyrovnávač (v Kontaktu měli – kupodivu – všechny součástky takže můžu stavět).
16.4.2007
Včera odpoledne jsem naměřil a rozřezal tlustý potahový papír na Twilitera II. Večer jsem pak jednotlivé pásy nalepil kratší stranou na lišty a namíchal žlutou Duhu na obarvení. Ráno byl papír suchý. Nepodařilo se mi sice udělat tu žlutou tak sytou jak jsem si původně představoval ale v kombinaci s modrou (tu snad stihnu namíchat a obarvit dneska) by to mohlo vypadat docela k světu. U Vinklárka jsem objednal pro pohon Twilitera II. následující: – elektromotor Dualsky XM3530 CA/12 – regulátor Dualsky XC3012BA – Li-Pol akumulátor E-Tech GP 2250 mAh 16-20C 11,1 V 3s1p – vrtule APC elektro 9/4,5 Bohužel ne všechno je skladem a tak budu čekat tak okolo 14-ti dnů. No, snad zatím stačím udělat nabíječku s omezovačem, potáhnou křídlo, VOP a SOP a začít s trupem.
29.3.2007
Mám hotovou kostru křídla, spoje uší a středu jsem nakonec přelaminoval na náběžce a odtokovce tkaninou 35g/m2. Položil jsem první vrstvu zaponu na kostru. Na bočnicích trupu jsem opravil lože křídla a přilepil výztuhu pod křídlem.
19.3.2007
Mám kompletně hotové křídlo, zbývá přilepi uši ke středu a dodělat koncové oblouky. Bočnice trupu a kompletní ocasní plochy jsou taky hotové. Na bočnicích trupu musím upravit lože křídla a vyztužit jeho dosedací plochu. Stále ještě nemám jasno v pohonu – v tuhle chvíli se nejvíc přikláním ke spalováku ASP 2ccm.
21.2.2007
Pomalu pokračuji ve stavbě Twilitera II. – mám hotovou kostru křídel, nalepenou stojinu, nalepenou odtokovku ze dvou pásků 1mm balsy a teď lepím tuhý potah náběžné části též z 1 mm balsy. Stále přemýšlím o pohonu – použití spalovacího motoru se mi trochu rozleželo v hlavě a teď píš uvažuju o elektrice (asi šestistovka s převodem). Přeci jen se spalovákem se dostanu lítat jen občas – s elektrikou a érem s rozumnými rozměry můžu létat na louce 5min chůze od baráku ….
8.2.2007
Tohle éro jsem začal stavět už v nějaké své předchozí modelářské „vlně“ – v polici mi ležely hotové bočnice trupu (mají ale špatně udělané sedlo pro křídlo), kostra VOP a SOP a žebra křídla. Původně jsem myslel, že se k tomuhle éru už nikdy nevrátím – odrazovaly mne informace jednoho stavitele na českém Internetu i rozbor letových vlastností tohohle modelu v jednom z čísel (tuším) RC Modelů. Plánek vyšel v časopise RC Modely 9/1997, autorem je američan Randy Randolph a J.Kroufek ho v popisu označil za model vhodný pro začátečníky (hodnocení, která jsem uvedl výše ale toto moc nepotvrzují ). Předpokládám, že model osadím motorem ASP 2ccm, řízené budou VOP, SOP a motor. Serva použiju asi Hitec HS-81 pro VOP a SOP, na motor buď Carson nebo HS-55. Přijímač bych chtěl koupit nějaký lepší – přece jen to není házedlo a má to motor – tedy ideálně JR Propo R700. Po zdrojích jsem se ještě nedíval – budeou to ale určitě 4 články Sanyo Cadnica s kapacitou někde okolo 1000 mAh.