3.10.2011
Kolibříka jsem prodal za 1000 Kč modeláři, který scháněl pouze Tx. U mně vrtulníček splnil, co slíbil – vstup do světa vrtulníků. Myslím si, že jeho pořízení nebyly vyhozené peníze vzhledem k současnému létání s MiniTitanem. Myslím, že kdybych s Kolibříkem neměl odlétáno několi set letů tak bych to měl s „opravdovým“ vrtulníkem mnohem těžší – a navíc létání s ním byla opravdu zábava.
07.01.2011
18.12.2010 jsem z HC objednal baterky – a 5.1.2011 dorazily prostřednictvím SwissPost. Objednal jsem 1x Zippy Flightmax 2100mAh 3S 35C, 1x Turnigy nano-tech 2200mah 3S 25~50C a 1x Nine Eagles replacement High-Cap 150mAh. Dneska naletuju konektory a půjdou se „proviset“ (záměrně nepíšu proletět protože o létání zatím nemůže být řeč) do MT. Trochu zklamání je baterka do Kolibříka – nepasuje do držáku, zdá se mi moc široká. Myslím, že půjde konektor ale trochu doupravit. Taky na ní schází pásek pro vytahování, ale ten taky půjde dodělat.
29.09.2010
Počasí se horší, ke slovu přichází Kolibřík. Prohánění téhle malé mršky po pokoji mne zase začalo bavit. Překvapilo mne, že ruce až tak moc zase nezapomněly. Zároveň mne to ale táhne k tomu pořídit opravdovější vrtulník – třeba MiniTitana – jen kdyby to nestálo tak velký peníze ;-(.
18.6.2010
Přišly díly z HC, Kolibřík půjde znovu do vzduchu. Vyměnil jsem podvozek a ocas (nechal jsem pouze původní vrtulku). Po pár letech se mi zdálo, že hlavní motor ztrácí výkon takže jsem ho vyměnil taky. Zdá se mi, že je to lepší – ještě uvidím. Původní baterky stále používám – udělám na nich sice kratší letový čas než na nových ale jinak vypadají OK.
11.06.2010
Po skoro dvou a půl měsících mi přišly baterky a náhradní díly na Kolibříka. Hned večer jsem se dal do výměny dílů. Začal jsem podvozkem. Ten nový jsem díky deformaci způsobené stylem balení musel horkovzdušnou pistolí trochu narovnat. Oproti původnímu je vyroben (zdá se) z pružnějšího plastu a k základní desce je připojen přes konektor takže příště nebude nutné letovat. Následovala výměna ocasu – připojení k základní desce je přes dva piny. Ocasní vrtulku jsem použil původní. Kontrola – a hurá do vzduchu. Protože nefoukalo, zkusil jsem to rovnou venku. Každý závan je znát, musel jsem nastavit plné výchylky a pak už to šlo. Ruce toho až tak moc nezapomněly (což mne překvapilo). Dal jsem dva krátké lety na původní baterky. Problém je s vyndaváním článků z držáku. Dovnitř jdou dobře, ven špatně.
11.3.2010
Včera jsem vyměnil horní část hlavní hřídele (tu s čepama pro rotorové listy). Vibrace jsou výrazně menší. Při montáži jsem si uvědomil, že na originále nemají čepy průměr přesně 2 mm ale trochu míň a listy se na nich tedy můžou dostředit. Já jsem při opravě použil přesně 2 mm kulatinu, listy jdou přesně nasadit ale asi jim chybí možnost se usadit a dorovnat drobné nepřesnosti. Pokud se mi podaří je znovu ulomit zkusím na opravené hřídeli čepy ve vrtačce trochu zmenšit. Začíná zlobit ocas – nevím, jestli je to špatným stavem aku (už jsou na odpis) nebo jestli je to něco jiného – v každém případě po nějaké chvíli se vrtulník nedaří bočením držet rovně a po další chvíli se začne nekontrolovaně točit proti směru hodinových ručiček. Právě to, že se problém objeví až po nějaké době ukazuje (snad), že problém bude v aku.
9.3.2010
Sadu pak jsem sehnal takze jsem mohl Kolibrika zase sestavit. Zda se mi ze je klidnejsi ale objevily se vibrace ktere driv nebyly – zrejme jsem hlavni hridel neprovrtal uplne kolmo a listy ted uplne nedrzi stopu.
7.3.2010
Havárií přibývá. Kabinka je už slepovaná na obou stranách. Na podvozku se mi ulomil přední trn takže někdy podvozek drží jen za zasunutou baterku. Ulomily se mi oba čepy na hlavním hřídeli na kterých jsou zavěšeny listy. To jsem opravil provrtáním hřídele a nastrčením 2mm uhlíkové tyčinky. Horší je, že na jedné páce se ulomil jeden kulový kloub – a to nijak nespravím, tenhle díl musím dehnat a koupit. Jinak ale Kolibřík vydrží neskutečné věci.
27.2.2010
Podvozek má za sebou několik lepení, zatím se mi vždycky podařilo ho uvést do provozuschopného stavu. Podařilo se mi taky nakřápnou kabinku – spravil to vteřiňák a kousek lepenky zevnitř i zvenku. Vůli serv jsem podle rady na RCManii pojistil kousky bužírky nad černými terčíky, které vymezují pohyb. Dotáhl jsem desku elektroniky proti základnímu rámu, horní šroubek byl povolený.
13.2.2010
Dalsi oprava podvozku. Zaroven jsem z tenkeho hlinikoveho plechu vyrobil nahradni podvozek ktery se obostranou lepici paskou prilepi na slot pro baterku – tedy az ten original bude neopravitelny.
12.02.2010
Po osmi dnech mám odlétaných 80 letů. Řekl bych že létání je čím dál tím lepší. Zvládám visení, přesuny do boku a dopředu – dozadu (ale tady mi vrtulníček cestuje, takře pohyb je spíš šikmo, letovou hladinu taky moc nedržím), totaci kolem svislé osy, přistání tam, kam chci – a to je zatím všechno.
Potkala mne další havárie – zlomená noha se ještě ulomila přímo u držáku aku. Protože v prodejně podvozky nemají dal jsem se do opravy. Koupil jsem nový střední CA od GreatPlanes a dal se do lepaní. Spoj jsem z obou stran vyztužil kouskem plastu, zlomenou nohu jsem zalepil do smršťovačky (nechtělo se mi na vrtulníček foukat horkovzdušnou pistolí).
Když už jsem měl sundanou kabinku tak jsem rovnou upravil velké vůle v servech – domáčknul jsem černá kolečka na osách tak, aby nějaká vůle zůstala – proti původní je ale asi tak třetinová. Tuhle radu jsem našel na RCManii ve vlákně o Kolibříkovi. Výsledek úpravy – FANTAZIE. Let se výrazně zklidnil, plavání do stran a nahoru-dolů se výrazně omezilo, řízení je výrazně přesnější.
Závěr po 80-ti letech – pořád PARÁDA – a možná ještě větší než na začátku.
12.2.2010
Prilepil jsem ulomenou levou nohu, spoj vyztuzen kousky plastu. Seridil jsem vule serv.
05.02.2010
Večer jsem přestal Kolibříka jen obdivovat pohledem a šel z kufru ven. Poměrně pečlivě jsem pročetl přiložený návod, baterky strčil do síťové nabíječky (nabíjely se jen pár minut) a pak došlo na první pokus o let.
V místnosti kde jsem začal je na podlaze lino. To se ukázalo jaako velmi výhodné, první 2 baterky jsem jen šoupal s vrtulníkem po zemi, do vzduchu jsem se nedostal. S helinou se opravdu musí postupovat pěkně krůček za krůčkem – takže jsem si Kolibříka postavil ocasem k sobě a přidával plyn. On my někam začal utíkat – většinou doleva a dopředu – takže stáhnout plyn, helinku postavit na původní místo a znovu. Lezl jsem po místnosti po čtyřech sem a tam jak batole ale postupně jsem začínal trochu rozumět tomu, co to chce. Při třetí a čtvrté baterce jsem se odvážil trochu víc vzít za plyn – a už jsem byl ve vzduchu. O visení nemohla být ani řeč – ale lepšilo se to. Při posledním devátém letu se mi už podařilo pár desítek sekund udržet kolibříka někde uprostřed místnosti a ve stabilní výšce.
Přestože syn je modelařinou skoro úplně nepoznamenaný vrtulníček se mu líbil a tak asi tři baterky vylétal on. Postupně se mu podařilo dostat Kolibříka do vzduchu. Menší respekt k létajícímu stroji byl taky důvodem první větší havárie. Najednou se dostal do větší výšky a ke stěně, následoval pád a zlomená levá přední vzpěra lyžiny. Od té chvíle už s vrtulníkem nechtěl mít nic společného.
Oprava byla jadnoduchá – dlaha z kousku izolepy a létalo se dál.
Moje úvodní pokusy přežil Kolibřík bez úhony. Přestože bylo pár pádů a převrácení a listy rotoru se potkaly s různými překážkami tak všechno drží.
Celkový dojem výborný, perfektní zábava a polétání na minimálním prostoru.
4.2.2010
Oprava podvozku kouskem izolepy – prvni sram na vrtulnicku.
04.02.2010
Vždycky jsem si myslel, že vrtulníky se mi vyhnou. Když jsem ale viděl videa a četl nadšené články o létání s malými vrtulníčky doma v obýváku, začalo to ve mně taky hlodat. Přečetl jsem kde co, prpšel si rozhodováním jestli koaxiál nebo jednorotor – a dneska jsem si přinesl Easycopter V4.5 COLIBRI PRO profipack. Na škatuli je jako výrobce uvedený RC System – ve skutečnosti se ale jedná o vrtulníček Free Spirit Solo Pro od firmy Nine Eagle.
Zatím se na kufr jen nábožně koukám, první let mne teprve čeká …