Potahování modelů kombinací papír (Vlies) a hedvábí

Už několik modelů jsem potáhl kombinací papíru (Vliesu) a hedvábí.V principu jde o to že se nejdříve potáhne papírem či Vliesem, vylakuje a na tento podklad se přidá hedvábí. Celý postup má své výhody i nevýhody:

Nevýhody:

  • větší pracnost (vše se dělá vlastně 2x
  • dlouho to trvá
  • je to dražší (cena hedvábí přes 100 Kč za metr), víc laku

Výhody:

  • výsledný vzhled modelu (aspoň mě se tento potah líbí)
  • pevnost výsledného potahu (přistání do šípkového keře bez poškození)

Postup:

  • Kostru nalakovat a přebrousit
  • Potáhnout papírem (stačí tenký) či Vliesem. Potah Vliesem jsem zatím použil jen na křídlo Spearheada kvůli koncovým obloukům. Zkoušel jsem je potahovat papírem ale díky prohnutí do obou směrů a vsazenému položebru se mi nedařilo. Řešením byl právě Vlies a napínání tohoto potahu horkovzdušnou pistolí podle článku (myslím) od p.Hořejšího v některém z časopisů.
  • Potah pořádně vylakovat a napnout. Ve finále nesmí potah reagovat na vodu či lak prověšením – to by v další fázi dělalo problémy.
  • Přidání hedvábí. Zkoušel jsem dva postupy: přilakování nebo použití škrobového lepidla na tapety. Asi jednodušší je přilakování řídkým lepicím lakem. Ustřižený díl hedvábí postupně prosycuji řídkým lepicím lakem. Podkladový potah by neměl povolit – dojde pak k oddělení hedvábí od podkladu a to nevypadá hezky. Hedvábí pod lakem povolí a nechá se tvarovat přes hrany nebo sférické tvary. Hedvábí je možné mírně napínat, je třeba ale dávat pozor, aby jeho vlákna zůstala přibližně rovnoběžná – to je ale jen otázka výsledného vzhledu. Druhá varianta – použití škrobového lepidla je asi trochu pracnější. Lepidlo na tapety rozdělávám na hustotu medu. Je dobré neskladovat lepidlo déle než 2-3 dny, pak se voda začne oddělovat a má větší snahu promočit podkladový papír. Díl hedvábí postupně prosycuji tímto lepidlem a natahuji a tvaruji na kostře. Hedvábí reaguje na toto vodové lepidlo víc než na lak – víc se natahuje. Výsledný potah je oproti použití laku jakoby řidší a tenčí, dá se ale lépe tvarovat na složitějších podkladových tvarech. Lepidla je třeba používat raději méně aby nedošlo k prověšení podkladového materiálu. Je možné schnutí urychlit lehkým „pofoukáním“ horkovzdušnou pistolí.
  • Výsledné lakování hedvábí. Nemělo by být třeba používat lepicí či napínací lak, hrozí zborcení kostry.

Pár poznámek:

  • Hedvábí kupuji v uměleckých potřebách to nejtenčí (Ponge). Mělo by mít okolo 8g/m2. Výsledná váha potahu v kombinaci s tenkým papírem by tedy měla vycházet lépe než při použití samotného tlustého papíru.
  • Při použití škrobového lepidla má potah jednu nectnost: když se model potká s vodou (ranní rosa, děšť) tak se objeví bílé fleky. Mám podezření že to je reakce zbytků škrobového lepidla s vodou. Při přelakování velmi řídkým lakem toto zmizí. Možná by pomohlo potah na závěr přelakovat syntetickým nebo akrylovým lakem – zatím jsme ale nezkoušel.
  • Barvení hedvábí. Hedvábí se velmi dobře barví barvami na textil za tepla. Výsledný odstín je jednotný a poměrně sytý. Potahoval jsem i neobarveným a po vylakování stříkal akrylovými barvami Tamyia na plastové modely – bez problému.
  • Stříhání hedvábí. Chce to opravdu dobré a ostré nůžky takže hedvábí raději trhám. Hrana se třepí poměrně silně. Pokud potřebuji mít ostrou hranu tak hedvábí na nějaké podložce (sklo, lamino) prositím lakem nebo škrobovým lepidlem, nechám uschnout a pak řežu – dají se tak udělat i složitější tvary. Při přilakování na cílové místo je třeba postupovat velmi opatrně, po namočení se hrany prakticky hned začnou třepit.

Teorie letu vrtulníku

Série článků z časopisu Modelář (první díl Modelář 9/1973).
křidélkování – nastavování úhlu náběhu rotorového listu
mávání – pohyb rotorového listu nad a pod rovinu kolmou na hlavní osu rotoru. U skutečných vrtulníků je umožněno existencí vztlakového (mávacího) čepu
kývání – částešný pohyb listu v rovině otáčení rotoru. U skutečných vrtulníků je umožněno existencí odporového (kývacího) čepu
kolektivní řízení – změna úhlu náběhu všech listů rotoru současně. Je vyvoláno axiálním posunem desky cykliky po hlavní ose rotoru
cyklické řízení – periodická (sinusová) změna úhlu náběhu jednotlivých listů. Je vyvoláno nakláněním desky cykliky. Funkčně odpovídá naklonění celé hlavní osy rotoru

Motor MPJet 061 Diesel BB RC

Motor MPJet 061 Diesel BB RC

muj prvni (fungujici) - a zatim jediny - spalovaci motor
motor_stojanek.jpg

Můj první motor se kterým jsem létal v modelech Leon a Sawel. V průběhu života byla vyměněná kliková hřídel. Motor byl poměrně citlivý na kvalitu paliva (hlavně na obsah éteru) ale při použití dobrého paliva se dobře spouštěl a s vrtulí APC 7/4 měl velmi slušný výkon. Skončil s prasklou klikovou skříní zřejmě v důsledku nadměrného namáhání se špatným palivem. Nyní slouží jako těžítko 😉

Letěl jsem Blaníkem

V sobotu 13.10.2007 na Hosíně pořádal aeroklub nábor nových pilotů bezmotorových letadel. V rámci téhle akce bylo možné nechat se za 100 Kč svézt na Blaníku na navijáku. Zkusil jsem – a je to opravdu zajímavý zážitek. Můj pilot se chytil do slabého stoupáku a tak jsem asi 200m nastoupaly (po vypnutí jsme byly něco okolo 300m, při opuštění stopáku něco přes 500m. Každé prudší klesání pěkně zahýbe s žaludkem, při kroužení v ostré zatáčce na křídle je přetížení něco málo přes 2G a ito je už docela znát – hlava je těžší a otočit s ní dá trochu práci. Ještě jedna ostrá zatáčka a perfektní přistání.

První a poslední let rakety


Se synem jsme postavili ze stavebnice model rakety Black Brant (obrázek je v galerii). Měli jsme už všechno připravené – raketu, motory, rampu, kabel a startovací olověný akumulátor – jen jsme se nemohli odhodlat jít to zkusit.
V neděli odpoledne sprchlo a mi se rozhodli a vypravili na větší louku. Raketu jsem sestavili, zasunuli palník, připojili akumulátor a chystali se na start. Já jsem natáčel start na digitálním foťáku, syn startoval. Teď – ozval se charakteristický zvuk a raketa byla pryč. Na videu je start vidět a slyšet – mi jsme ale neviděli nic – odstartovali jsem hloupě proti slunci. Chvíli jsem se rozhlíželi ale ono nic. Vypravili jsme se hledat, pročesávali jsem louku a zarostlé stoky v poměrně velkém okruhu, syn lezl na strom, ale nic. Protože jsem už měli úplně mokré boty tak jsme to vzdali. Doma na webu jsme si na ortofotomapě prohlédli místo startu a vytyčili si kruh o poloměru 100 m od místa startu. Moc jsem se divili jak moc daleko od startu jsme hledali – odhadnou 100 metrů v terénu není vůbec jednoduché.