Už několik modelů jsem potáhl kombinací papíru (Vliesu) a hedvábí.V principu jde o to že se nejdříve potáhne papírem či Vliesem, vylakuje a na tento podklad se přidá hedvábí. Celý postup má své výhody i nevýhody:

Nevýhody:

• větší pracnost (vše se dělá vlastně 2x
• dlouho to trvá
• je to dražší (cena hedvábí přes 100 Kč za metr), víc laku

Výhody:

• výsledný vzhled modelu (aspoň mě se tento potah líbí)
• pevnost výsledného potahu (přistání do šípkového keře bez poškození)

Postup:

• Kostru nalakovat a přebrousit
• Potáhnout papírem (stačí tenký) či Vliesem. Potah Vliesem jsem zatím použil jen na křídlo Spearheada kvůli koncovým obloukům. Zkoušel jsem je potahovat papírem ale díky prohnutí do obou směrů a vsazenému položebru se mi nedařilo. Řešením byl právě Vlies a napínání tohoto potahu horkovzdušnou pistolí podle článku (myslím) od p.Hořejšího v některém z časopisů.
• Potah pořádně vylakovat a napnout. Ve finále nesmí potah reagovat na vodu či lak prověšením – to by v další fázi dělalo problémy.
• Přidání hedvábí. Zkoušel jsem dva postupy: přilakování nebo použití škrobového lepidla na tapety. Asi jednodušší je přilakování řídkým lepicím lakem. Ustřižený díl hedvábí postupně prosycuji řídkým lepicím lakem. Podkladový potah by neměl povolit – dojde pak k oddělení hedvábí od podkladu a to nevypadá hezky. Hedvábí pod lakem povolí a nechá se tvarovat přes hrany nebo sférické tvary. Hedvábí je možné mírně napínat, je třeba ale dávat pozor, aby jeho vlákna zůstala přibližně rovnoběžná – to je ale jen otázka výsledného vzhledu. Druhá varianta – použití škrobového lepidla je asi trochu pracnější. Lepidlo na tapety rozdělávám na hustotu medu. Je dobré neskladovat lepidlo déle než 2-3 dny, pak se voda začne oddělovat a má větší snahu promočit podkladový papír. Díl hedvábí postupně prosycuji tímto lepidlem a natahuji a tvaruji na kostře. Hedvábí reaguje na toto vodové lepidlo víc než na lak – víc se natahuje. Výsledný potah je oproti použití laku jakoby řidší a tenčí, dá se ale lépe tvarovat na složitějších podkladových tvarech. Lepidla je třeba používat raději méně aby nedošlo k prověšení podkladového materiálu. Je možné schnutí urychlit lehkým „pofoukáním“ horkovzdušnou pistolí.
• Výsledné lakování hedvábí. Nemělo by být třeba používat lepicí či napínací lak, hrozí zborcení kostry.

Pár poznámek:

• Hedvábí kupuji v uměleckých potřebách to nejtenčí (Ponge). Mělo by mít okolo 8g/m2. Výsledná váha potahu v kombinaci s tenkým papírem by tedy měla vycházet lépe než při použití samotného tlustého papíru.
• Při použití škrobového lepidla má potah jednu nectnost: když se model potká s vodou (ranní rosa, děšť) tak se objeví bílé fleky. Mám podezření že to je reakce zbytků škrobového lepidla s vodou. Při přelakování velmi řídkým lakem toto zmizí. Možná by pomohlo potah na závěr přelakovat syntetickým nebo akrylovým lakem – zatím jsme ale nezkoušel.
• Barvení hedvábí. Hedvábí se velmi dobře barví barvami na textil za tepla. Výsledný odstín je jednotný a poměrně sytý. Potahoval jsem i neobarveným a po vylakování stříkal akrylovými barvami Tamyia na plastové modely – bez problému.
• Stříhání hedvábí. Chce to opravdu dobré a ostré nůžky takže hedvábí raději trhám. Hrana se třepí poměrně silně. Pokud potřebuji mít ostrou hranu tak hedvábí na nějaké podložce (sklo, lamino) prositím lakem nebo škrobovým lepidlem, nechám uschnout a pak řežu – dají se tak udělat i složitější tvary. Při přilakování na cílové místo je třeba postupovat velmi opatrně, po namočení se hrany prakticky hned začnou třepit.

Série článků z časopisu Modelář (první díl Modelář 9/1973).
křidélkování – nastavování úhlu náběhu rotorového listu
mávání – pohyb rotorového listu nad a pod rovinu kolmou na hlavní osu rotoru. U skutečných vrtulníků je umožněno existencí vztlakového (mávacího) čepu
kývání – částešný pohyb listu v rovině otáčení rotoru. U skutečných vrtulníků je umožněno existencí odporového (kývacího) čepu
kolektivní řízení – změna úhlu náběhu všech listů rotoru současně. Je vyvoláno axiálním posunem desky cykliky po hlavní ose rotoru
cyklické řízení – periodická (sinusová) změna úhlu náběhu jednotlivých listů. Je vyvoláno nakláněním desky cykliky. Funkčně odpovídá naklonění celé hlavní osy rotoru

Motor MPJet 061 Diesel BB RC

muj prvni (fungujici) - a zatim jediny - spalovaci motor

Prezentace

Zobrazit: 7 fotografií 

Můj první motor se kterým jsem létal v modelech Leon a Sawel. V průběhu života byla vyměněná kliková hřídel. Motor byl poměrně citlivý na kvalitu paliva (hlavně na obsah éteru) ale při použití dobrého paliva se dobře spouštěl a s vrtulí APC 7/4 měl velmi slušný výkon. Skončil s prasklou klikovou skříní zřejmě v důsledku nadměrného namáhání se špatným palivem. Nyní slouží jako těžítko 😉

V sobotu 13.10.2007 na Hosíně pořádal aeroklub nábor nových pilotů bezmotorových letadel. V rámci téhle akce bylo možné nechat se za 100 Kč svézt na Blaníku na navijáku. Zkusil jsem – a je to opravdu zajímavý zážitek. Můj pilot se chytil do slabého stoupáku a tak jsem asi 200m nastoupaly (po vypnutí jsme byly něco okolo 300m, při opuštění stopáku něco přes 500m. Každé prudší klesání pěkně zahýbe s žaludkem, při kroužení v ostré zatáčce na křídle je přetížení něco málo přes 2G a ito je už docela znát – hlava je těžší a otočit s ní dá trochu práci. Ještě jedna ostrá zatáčka a perfektní přistání.

raketa Black Brant

 

 

Se synem jsme postavili ze stavebnice model rakety Black Brant (obrázek je v galerii). Měli jsme už všechno připravené – raketu, motory, rampu, kabel a startovací olověný akumulátor – jen jsme se nemohli odhodlat jít to zkusit.
V neděli odpoledne sprchlo a mi se rozhodli a vypravili na větší louku. Raketu jsem sestavili, zasunuli palník, připojili akumulátor a chystali se na start. Já jsem natáčel start na digitálním foťáku, syn startoval. Teď – ozval se charakteristický zvuk a raketa byla pryč. Na videu je start vidět a slyšet – mi jsme ale neviděli nic – odstartovali jsem hloupě proti slunci. Chvíli jsem se rozhlíželi ale ono nic. Vypravili jsme se hledat, pročesávali jsem louku a zarostlé stoky v poměrně velkém okruhu, syn lezl na strom, ale nic. Protože jsem už měli úplně mokré boty tak jsme to vzdali. Doma na webu jsme si na ortofotomapě prohlédli místo startu a vytyčili si kruh o poloměru 100 m od místa startu. Moc jsem se divili jak moc daleko od startu jsme hledali – odhadnou 100 metrů v terénu není vůbec jednoduché.