Potahování modelů kombinací papír (Vlies) a hedvábí

Už několik modelů jsem potáhl kombinací papíru (Vliesu) a hedvábí.V principu jde o to že se nejdříve potáhne papírem či Vliesem, vylakuje a na tento podklad se přidá hedvábí. Celý postup má své výhody i nevýhody:

Nevýhody:

  • větší pracnost (vše se dělá vlastně 2x
  • dlouho to trvá
  • je to dražší (cena hedvábí přes 100 Kč za metr), víc laku

Výhody:

  • výsledný vzhled modelu (aspoň mě se tento potah líbí)
  • pevnost výsledného potahu (přistání do šípkového keře bez poškození)

Postup:

  • Kostru nalakovat a přebrousit
  • Potáhnout papírem (stačí tenký) či Vliesem. Potah Vliesem jsem zatím použil jen na křídlo Spearheada kvůli koncovým obloukům. Zkoušel jsem je potahovat papírem ale díky prohnutí do obou směrů a vsazenému položebru se mi nedařilo. Řešením byl právě Vlies a napínání tohoto potahu horkovzdušnou pistolí podle článku (myslím) od p.Hořejšího v některém z časopisů.
  • Potah pořádně vylakovat a napnout. Ve finále nesmí potah reagovat na vodu či lak prověšením – to by v další fázi dělalo problémy.
  • Přidání hedvábí. Zkoušel jsem dva postupy: přilakování nebo použití škrobového lepidla na tapety. Asi jednodušší je přilakování řídkým lepicím lakem. Ustřižený díl hedvábí postupně prosycuji řídkým lepicím lakem. Podkladový potah by neměl povolit – dojde pak k oddělení hedvábí od podkladu a to nevypadá hezky. Hedvábí pod lakem povolí a nechá se tvarovat přes hrany nebo sférické tvary. Hedvábí je možné mírně napínat, je třeba ale dávat pozor, aby jeho vlákna zůstala přibližně rovnoběžná – to je ale jen otázka výsledného vzhledu. Druhá varianta – použití škrobového lepidla je asi trochu pracnější. Lepidlo na tapety rozdělávám na hustotu medu. Je dobré neskladovat lepidlo déle než 2-3 dny, pak se voda začne oddělovat a má větší snahu promočit podkladový papír. Díl hedvábí postupně prosycuji tímto lepidlem a natahuji a tvaruji na kostře. Hedvábí reaguje na toto vodové lepidlo víc než na lak – víc se natahuje. Výsledný potah je oproti použití laku jakoby řidší a tenčí, dá se ale lépe tvarovat na složitějších podkladových tvarech. Lepidla je třeba používat raději méně aby nedošlo k prověšení podkladového materiálu. Je možné schnutí urychlit lehkým „pofoukáním“ horkovzdušnou pistolí.
  • Výsledné lakování hedvábí. Nemělo by být třeba používat lepicí či napínací lak, hrozí zborcení kostry.

Pár poznámek:

  • Hedvábí kupuji v uměleckých potřebách to nejtenčí (Ponge). Mělo by mít okolo 8g/m2. Výsledná váha potahu v kombinaci s tenkým papírem by tedy měla vycházet lépe než při použití samotného tlustého papíru.
  • Při použití škrobového lepidla má potah jednu nectnost: když se model potká s vodou (ranní rosa, děšť) tak se objeví bílé fleky. Mám podezření že to je reakce zbytků škrobového lepidla s vodou. Při přelakování velmi řídkým lakem toto zmizí. Možná by pomohlo potah na závěr přelakovat syntetickým nebo akrylovým lakem – zatím jsme ale nezkoušel.
  • Barvení hedvábí. Hedvábí se velmi dobře barví barvami na textil za tepla. Výsledný odstín je jednotný a poměrně sytý. Potahoval jsem i neobarveným a po vylakování stříkal akrylovými barvami Tamyia na plastové modely – bez problému.
  • Stříhání hedvábí. Chce to opravdu dobré a ostré nůžky takže hedvábí raději trhám. Hrana se třepí poměrně silně. Pokud potřebuji mít ostrou hranu tak hedvábí na nějaké podložce (sklo, lamino) prositím lakem nebo škrobovým lepidlem, nechám uschnout a pak řežu – dají se tak udělat i složitější tvary. Při přilakování na cílové místo je třeba postupovat velmi opatrně, po namočení se hrany prakticky hned začnou třepit.
Příspěvek byl publikován v rubrice Všehochuť a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář